Odpověď

Kdybych byla tulipán, utrhl by mě 

a dal do vázy, aby se na mě mohl dívat

ale ty bys mě chodil zalívat,

abych nezanikla.

Kdybych měla křídla, ustřihl by mi je,

abych mu neuletěla.

Ale ty by ses naučil létat,

abychom nebeskou krásu prožívali spolu.

Kdybych byla němá, objevil by lék,

abych mohla mluvit slovy.

Ale ty bys se mnou promlouval svou duší.

Tak proč se někdy ve váze zdá lepší být? 

Proč let někdy zůstane výletem jen pro jednoho?

Proč jsou všechna působení bez odezvy?

Kotrmelce nebo stojky? Čím ještě upozornit...

Hned nebo za chvíli

přestat myslet a nechat to plout, aby krása a úchvatnost kořenů vrostlých do půdy ovála mysl,

aby nebe jen nám patřilo,

abychom dušema rozezvučili Námořníkovu sonátu...

Až budeme oba opět otevřeni.