Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

I strašidlo zaslouží jméno

Výběr: Danielane
21. 12. 2011
28
45
6756
Autor
Lakrov
 
Úvod

Za jedním úzkým mořem, nejméně dvěma řekami, asi třemi pohořími a čtvero hranicemi teče Vrbový potok a u něj leží neveliká zoologická zahrada. Žijí v ní zvířata maličká i ohromná. Některá jsou ráda ve vodě, jiná chodí ven jen za tmy a další by nejraději celý den létala v povětří. Mnohá z těch zvířat neznají jiný svět než svůj výběh, protože se v zoo už narodila. Ta droboučká si ani nevšimnou, že má jejich území nějaké ohraničení. Ale ta veliká, co byla přivezena z cizích krajů, poznají, že jsou daleko od všech svých blízkých. A tak se lidé, kteří o ně pečují, musí dobře starat o to, aby se v zoo cítila jako doma. Většina zvířat si naštěstí ráda hraje, a v tom má výhodu, protože kdo si hraje, najde si všude brzy kamarády. Pojďme se za nimi podívat.

 
 

I strašidlo zaslouží jméno

Skončil podzim. Dny se zkrátily, ochladily a jednoho rána byl celý výběh bílý. Tchoř to zjistil ještě před rozedněním. Dobře už však věděl, že ostatní nejsou v noci na překvapení zvědaví, a tak tou studivou bílou nadílkou jen tiše proběhl svá oblíbená místa. Ani se příliš nerozhlížel a schoval se zpátky do nory, kde počkal na východ slunce.
„Cos dělal až u krmelce,“ překvapila ho po rozednění Slonova otázka.
„Já u krmelce nebyl; a jak vůbec víš, že jsem byl až tam dole?“ snažil se Tchoř trochu zapírat a trochu vyzvídat.
„Jak asi,“ uzemnil ho Slon. „Mám oči, ne?“
Tchoř natáhl krk a rozhlédnul se. Až teď si všiml pěšinek, jež po něm ve sněhu zůstaly. Jedna z nich opravdu vedla až dolů ke krmelci. Tchoř věděl, co ho do těch míst láká. Nemohl zapomenout, jak tam na jaře ptáci stavěli hnízdo. Jenže ho tehdy zahlédli a vajíček se nedočkal. Vajíčka...
„Ani nevím, kudy jsem v té tmě bloudil,“ zamlouval noční výlet, očekávaje další vyptávání. Slon už naštěstí většinu Tchořových stop překryl svými velkými otisky.

Kačenka se dokolíbala – posledních několik metrů dokonce doklouzala – k rybníčku a hned si uvědomila, že je něco jinak. Voda ji neobjala, jak byla zvyklá; ještě pěkný kus od břehu stála nohama pevně na hladině. A pak jako by se něco zlomilo: Lup, žbluňk, a najednou plavala s potopeným bříškem, jako vždycky.

Stehlík se probudil v keři a zjistil, že okolní větvičky nějak ztloustly. Jako by rozkvetly nebo porostly bílým mechem. Líbilo se mu, že nevidí ven; připadal si lépe schovaný.
„Svítíš tam jak tříbarevné jablko,“ vyvedl ho z omylu Tchoř.
Stehlík vystartoval, a jak se proplétal, strhnul na sebe chladný suchopád. Když se ohlédl, byla část větviček očištěná od toho bílého čehosi, takže každý zřetelně viděl, kudy vede Stehlíkova tajná chodba. Ze strachu raději vylétl vysoko nad výběh.
„Jé, kdo to tady kreslil?“ podivil se. „Tady to,“ ukázal na oválné trasy Tchořových pěšinek, „vypadá z výšky jako motýl. A tohle,“ zatřepetal se nad kulatými otisky Slonových nohou, „vypadá zas jako poštovní razítka. Poštovní motýl, štyglic-štyglic,“ zanotoval Stehlík a udělal několik vzdušných piruet. Trojúhelníkové otisky Kačenčiných nohou mu nepřipomínaly nic, a tak přistál na bodláku. Ten se pod náhlým náporem oklepal jak zralá pampeliška.
„Tak se předveď, co nám nakreslíš ty!“ zavolal na Stehlíka Tchoř.
„Já moc kreslit neumím, já se stydím,“ vymlouval se Stehlík, a tváře mu ještě víc zčervenaly. „A na zem chodím málokdy. Co kdyby přišla...“
„Jen kousek,“ přemlouvali ho ostatní. Stehlík tedy slétl do sněhu a chvíli v něm poskakoval. Řádka otisků, co za ním zůstala, se podobala anténkám nebo jakýmsi divným vidličkám.
„Já tam skoro nic nevidím,“ mhouřil oči Slon. „Neumíš větší?“
„Radši už toho nech,“ nabádal Stehlíka Tchoř, „nebo přijde kočka, začne tě stopovat a budeme mít plno práce ji vyhnat; a mně pak budete zase vyčítat, že to tady smrdí,“ vzpomněl si na nedávný souboj. „Vymyslíme raději jinou hru.“
„Co třeba nakreslit strašidlo, které by kočku zahnalo?“ napadlo Kačenku. „Ví někdo, jak se kreslí strašidlo?“
„Já teda přesně nevím,“ zamyslel se Stehlík, „ale určitě musí být strašně veliké. Vyletím nad výběh a budu vás navigovat – kdo a kam máte šlápnout –, aby to strašidlo bylo opravdu strašné.
„Ale kočka nelétá, všimne si ho?“ napadlo Slona.

Kačenka se škrábala po stráni od rybníčku. Nožky klouzaly, a tak si pomáhala zobákem. Několikrát se za ní přitom skutálela hrudka sněhu. Jedna taková se dovalila až dolů ke břehu a cestou na sebe postupně nabalovala další a další bílé chomáčky. Byla velká napřed jako Stehlík, pak jako Kačenka a pak jako Tchoř. Být stráň delší, představovala si Kačenka, kdo ví, zda by nakonec hrouda nepřerostla i Slona. „Pojďte se podívat! To by bylo strašidlo,“ volala na ostatní.
„A to jako myslíš, že se někdo lekne téhle bílé hromady? Vždyť vůbec nepáchne jako pořádná šelma,“ postrčil Tchoř sněhovou kouli čenichem. „Leda že bych ji...“
„Zadrž,“ okřiknul ho Slon, který se přišel podívat na Kačenčino strašidlo. Jak však bylo všude oslnivě bílo, málem kouli rozšlápnul.
„Já bych se teda takového strašidla bál,“ povídá Stehlík. „Mít to ještě ocas a uši...“
„Jasně, musí být větší,“ vysvětlovala Kačenka. A musí připomínat nějaké strašné zvíře. Třeba obrhousera. Takže mu uděláme dlouhý krk a velký zobák se strašnými zuby a...“
„A čtyři nohy a ostré drápy,“ navrhl Tchoř. „Aby to mohlo lézt po stromech.“
„A velké soví oči,“ dodal tajemným hlasem Stehlík, „aby to dohlédlo na míle daleko, ve dne i v noci.“
„A silný chobot. A velké uši, aby tomu neuniklo jediné šustnutí. A nohy dlouhé, aspoň jako já mám,“ vylepšoval Slon.
Ještě chvíli postávali kolem sněhové koule ne větší, než míč, a vymýšleli, co všechno by mohla představovat.
„Jestli nechceme, aby nám to strašidlo dřív roztálo, musíme si pospíšit,“ popoháněl Tchoř a začal kouli válet po výběhu sem a tam. Zůstávala za ní holá cestička, vyčištěná od sněhu; Kačenka rozpřáhla křídla, a nahrnovala ze stran další sníh, aby koule přibývala rychleji.
„Počkejte,“ zarazil je Stehlík. „Tuhle zbyl sněhu ještě kus, ale tady není nic a tamhle jsme zas celý pás zapomněli. Chtělo by to nějaký systém.“ Vzlétl a začal ukazovat: „Teď dopředu, kousek doprava, zpátky dozadu a zase kousek doprava...“ Za chvíli bylo okolí rybníčku beze sněhu a koule uspokojivě rostla.
Slon to celé sledoval s notnou dávkou nedůvěry.
„Koček sedm, každá jiná,“ zanadával Tchoř, „já už tu kouli sotva utlačím...“
„Tak ji budeme valit spolu,“ nabídla se Kačenka.
„Počkejte,“ ozval se Slon. „Já sice moc nechápu, co děláte, ale vlezte mi na hrb...“
„Cože?“ zvolali dvojhlasně Tchoř s Kačenkou.
„Povídám, vlezte mi na hrb, říkejte mi kudy a zbytek nechte na mně.“ Nastavil chobot a usadil si je oba za krk. „Tak, a jedeém,“ zavelel a rozpohyboval kouli od jedné strany výběhu ke druhé. Za chvíli byla koule velká jako největší dýně. Pak jako dvě obrovské želvy. Pak jako cisterna, co k nim občas zajížděla, a nakonec, světe div se, začala být koule veliká skoro jako samotný Slon! a to ještě nebylo všechno. V dolní části výběhu zbývala trocha sněhu. Než Slon dovalil kouli posledním bílým pruhem, byla vyšší než on sám. Taktak, že dosáhl chobotem na vršek. „Tak co, teď už se jí někdo bude bát?“ zeptal se nejistě a všichni se rozesmáli. Kdo by se bál velké sněhové koule.
„To přece ještě není všechno,“ ozval se Tchoř. Seskočil Slonovi se hřbetu a začal kouli podhrabávat. Za chvíli už bylo jasné, kde bude mít strašidlo přední nohy, kde zadní a kde tělo. Kačenka zůstala sedět a radila Tchořovi, kde má sněhu ubrat a kde přidat, aby strašidlo mělo taky dlouhý krk a zobák a...
„Musí mít chobot,“ rozhodl Slon. „Kdykoli přišla kočka, vždycky se nejvíc bála chobotu.“
Z dlouhého krku se tedy stal chobot a z části zavalitého těla hlava. Stehlík udělal z čumbrků oči a z větviček zuby. Slon dotáhl odkudsi dva rozvětvené pahýly a udělal z nich kly. „Slon parohatý,“ zhodnotil dílo na závěr.

U výběhu se začali scházet návštěvníci. „Podívejte, všude je bílo, a tady už mají zvířátka odklizený sníh,“ říkali si dospělí. „A ten obrovský sněhulák!“ volaly děti.
„To není žádný Sněhulák! To je strašidlo, strašné strašidlo!“ zlobila se Kačenka.
„Ale nějaké jméno by to strašidlo mít mělo,“ navrhl Stehlík. „Straškocour?“
„Nebo Kočkohnát,“ napadlo Slona při představě uhánějící kočky.
„Sněhulák, sněhulák,“ doléhalo volání dětí.
„A co Slonulák,“ napadlo Tchoře. A u tohohle jména už zůstali.

Za pár dní se oteplilo. Slonulák pomalu tál, ale hromada sněhu s trčícími kly a zřetelným chobotem vydržela až do pozdního jara. Kočky se výběhu od té doby zdaleka vyhýbají.

Slonuláku, Slonuláku,
kdo tě pozná od strašáků?
pohled mrazí, tělo bílé
zuby, drápy, soví brýle

Slonuláku, bílý draku
zahnals kočku do bodláků
my ti přejem dobré ráno
máme pro strach uděláno


 
 


45 názorů

Lakrov
26. 08. 2019
Dát tip

Děkuji za návštěvu, možná opakovanou, a za postřehy týkající se tohoto staršího písmáckého počinu.


Gora
24. 08. 2019
Dát tip

Tak jsem se nechala unést / a ráda/ tvou obrazností, hrou se slovy a novotvary. Zvířátka, to je moje... věřím, že jsi s těmi příběhy měl úspěch...Dám si každý večer jeden dílek a na závěr zhodnotím.


Gora
21. 08. 2019
Dát tip

Vrátím se a moc ráda počtu, není to na chvilku :-))


Lakrov
27. 02. 2013
Dát tip

Díky za návštěvu. Na připomínky ke slovosledu a interpukci se podívám; přiznávám, že verze textu, jež je umístěna na Písmáku, není zdaleka tou definitivní. K překvapenosti (či nepřekvapenosti) zvířátek existencí sněhu mám vysvětlení, že v některá z nich jej (vzhledem ke svému mládí nebo umístění v krytém výběhu) do té doby nemusela zažít. Což ovšem neplatí pro Slona.

Vážím si tvých postřehů.


Lakrov
31. 03. 2012
Dát tip
Pro Rášek: Děkuji za slohové, gramatické i typografické poznámy (nejen) k této pohádce; právě je zohledňuji při kompletaci textu.

Lakrov
09. 02. 2012
Dát tip
Pro Markel: Děkuji za návštěvu a za ocenění :-)

Markel
08. 02. 2012
Dát tip
mám ráda pohádky, klidné, jako jsou tvoje - T

Lakrov
09. 01. 2012
Dát tip
Pro DavidPetrik: Díky za návštěvu a ocenění. Nad slovem, jež uvádíš, se též dmu pýchou -- zvláště po zjištění, že se jedná o slovo naprosto originální a přitom, když ho prvně slyšela má dcera, hned věděla, o co jde :-)

DavidPetrik
09. 01. 2012
Dát tip
Slonulak je naprosto bajecny neologismus. Velmi autenticky. Jako kdyby ho vymyslel muj dvoulety syn. Dekuji za pohadku.

Lakrov
04. 01. 2012
Dát tip
Můj Slon je indickej :-) (Viz druhý příběh www.pismak.cz/index.php?data=read&id=380454 „Jmenuji se Slon Indický a domů to mám daleko,“ představil se jí tehdy.) Moje zvířátka by na toho zlého kluka nebyla tak ošklivá, i když s tím hnojem máš možná pravdu... :-) > ...Zoofilní úchylku praktikovanou se slonem považuji, z čistě technických důvodů, za obtížně proveditelnou... :-))

FAE BOMB
04. 01. 2012
Dát tip
Tvůj slon je, nepletu-li se, africkej, takže kly asi má... Fakt by teda nešlo, že "zlej kluk" přeleze vohradu s prakem a úmyslem ulovit stehlíka? Samozřejmě skončí špatně. Slon ho vyválí ve slonincích, tchoř se k protiútoku taky přidá, a kačenka se mu vysere na hlavu. Stehlík to zkusí taky, ale mine. Při druhém náletu, spíše náhodou, trefí "zlého kluka" do voka, pročež se von posere. Slon ho pak hodí přes plot do hromady hnoje... Zoofilní úchylku praktikovanou se slonem považuji, z čistě technických důvodů, za obtížně proveditelnou...

Lakrov
04. 01. 2012
Dát tip
Pro FAE BOMB: Na slony trpím (zoofilií); chráním je takřka vlastním tělem, takže pozor na útoky a snad i na pouhé invektivy!! :-) Nechtěl bys střílet prakem (nebo třeba házet bláto jakéhokoli druhu) raději po návštěvnících? Ti by to občas potřebovali víc. Slon indický má kly malé nebo je často (většina slonic) nemá vůbec.

FAE BOMB
04. 01. 2012
Dát tip
Fajn, přinesu si pušku na slony. Chudí černoši v Africe používaj' k lovu i vodovodní trubku, kterážto byla upravená do střelbyschopného stavu. Údajně tím loví i slony a to sice při nízkých ztrátách na vlastních životech. Náš klavír se bohužel rozbil, takže potřebuju slonovinu k vopravě tý jakože klávesnice. Má tvůj slon kly?

Madlen7
02. 01. 2012
Dát tip
pohádky umíš opravdu krásně napsat:)

Není zač. Mělo symbolizovat dětský úsměv, který sice již trošku zestárl, přesto skrytě žije s každém z nás.

Lakrov
02. 01. 2012
Dát tip
Pro Morticia Adams: Díky za tichý projev čtivosti a přízně :-)

:-)

Lakrov
02. 01. 2012
Dát tip
> ... a proč bys... To je stará historie, pramenící z někdejších poměrů na těchto literárních stránkách a z mého vnímání nerovnoměrné svobody projevu -- nic, co by stálo za rozdmýchávání :-)

Lakrov
02. 01. 2012
Dát tip
Děkuji všem dalším čtenářům za návštěvu, komentáře a ocenění, a přeju hodně štěstí v novém roce. Pro Danielane: Doufám (kéž bys) měla pravdu, že je to pro děti jak stvořené. A z toho uděleného V snad nebude nějaký malér -- nepatřím zde mezi odměnyhodné :-) Pro William G.: > ... na pohádky velkej... Někdo z toho holt nevyroste :-) Pro Madlen7: Díky za kompliment :-) Pro FAE BOMB: Nench se zmást Stehlíkovou domnělou bezbranností -- tenhle Stehlík uzvedne Slona :-) Pro Markel: :-) Pro Edvin1: Reakce vnoučat (byť žijících v cizojazyčném kraji) mě zajímá ze všeho nejvíc.

Edvin1
27. 12. 2011
Dát tip
Mně se líbí. A jak budou reagovat vnoučata, to Ti ještě povím! :-) Díky! Ed

Markel
25. 12. 2011
Dát tip
*

FAE BOMB
22. 12. 2011
Dát tip
Nebylo by lze, aby se v příštím díle vloupal do výběhu zloduch FAE BOMB? Krví podlité přimhouřené oči, v prackách opakovací vojenskou vzduchovku vz.35, kobercovkou k hlavni přilepený vystřelovací nůž značky Mikov, jakožto improvizovaný bodák. Vražedný výraz ve tváři a zjevně nepřátelský úmysl vůči Stehlíkovi... Nechť třeba prohraji. Chválil bych tě však až do druhého kolene, páč vícero kolenama, předpokládám, nedisponuješ...

Madlen7
22. 12. 2011
Dát tip
Hodně povedené:)

Líbilo...i když na pohádky už jsem velkej) Díky za avízo.

Lakrov
22. 12. 2011
Dát tip
Pro VH64: Vím, že násilí bývalo vpohádkách dost. Tyhle by měly být od násilí oproštěné. Děkuji za návštěvu. Pro Bosora: Děkuji za ocenění. Jsi vítána u dalších. Pro Muamarek: Jen klidně parafrázuj :-) Děkuji z návštěvu. Pro filemon: > ...Slonulák... To vymyslel Tchoř -- on je Tchoř trochu podivín (čudák), ale má spoustu užitečných nápadů. Pro avox: Děkuji za tichou, leč přece jen slovem doloženou návštěvu :-) Pro baronka: Třeba se skrz pohádku povede dát do pořádku i širý svět okolo. Děkuji za návštěvu. Pro nostalgik: > ...Babylon... Dokud nedorozumění povedou k úsměvu, není Babylon na škodu. Děkuji za návštěvu. Pro Rášek: Děkuji za návštěvu a za pomoc s uvedením textu do pořádku. Peo aleš-novák: Děkuji za umístění do písmáckého Slabikáře :-) U ostatních přiběhů jsi pochopitelně vítán. Pro Květoň Zahájský: Díky za úsměv. Všem ostatním děkuji za návštěvu a tiché ocenění. Plus několik dalších avíz (dotčení nechť prominou).

Rášek dílo připomínkovala naprosto vyčerpávajícím způsobem, tak jenom tip a úsměv. (-:

parádní. a potěšily i ty odkazy na další kousky, dám si to do oblíbených a ve volných chvílích přelouskám. a klub, s dovolením...

nostalgik
19. 12. 2011
Dát tip
tak z pohádky do pohádky... sedm koček, tchoř a slon, ještě krtek do zahrádky a je pohádkový Babylon ***

baronka
19. 12. 2011
Dát tip
Tady je ještě Svět v pořádku jak řekl Muamarek Pohádka je pohádková T

avox
19. 12. 2011
Dát tip
bych se opakovala, tak jen tichý tip :-)) */

filemon
18. 12. 2011
Dát tip
Slonulák :))))))))

Muamarek
18. 12. 2011
Dát tip
Jemné, něžné a pěkné rozpočítávadlo na konci. Skoro se mi chce parafrázovat: "Tady je ještě svět v pořádku..."

Bosora
18. 12. 2011
Dát tip
Moc ráda jsem si přečetla...Líbí se mi a moc! T**

VH64
18. 12. 2011
Dát tip
Že by se násilí dostalo do pohádek až v poslední době, si nemyslím, vlk z Červené Karkulky by mohl vyprávět a redukce počtu mrtvých, provedená paní Boženou byla velmi, ale velmi rozsáhlá... To ale nic nemění na tom, že tahle pohádka je fajn!

Lakrov
18. 12. 2011
Dát tip
Dovoluji upozornit čtenáře, sledující dění v zoo u Vrbového potoka, že nadešel čas zveřejnění dalšího příběhu. Dotčení nechť prominou.

Lakrov
27. 07. 2011
Dát tip
Pro Makoves: Díky za ocenění jednoho z ústředních tématů či "myšlenkových směrů" (klidu), jenž byl položen jako záměr téhle hromádky pohádek. Jsi jedním z mála, kteří se prostřednictvím aktivního obsahu poohlédli i po dalších příbězích. Budu je postupně avizovat, až přijde jejich čas. Děkuji za návštěvu.

Makoves
26. 07. 2011
Dát tip
To je pro caparty to pravé. Dneska je násilí i v pohádkách. Ty tvoje jsou klidné.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru