Zas ten Petřík!

- Petřikůůůů, Petřikůůůů!

Pištěla zas myš

ostatní děti byly celkem hodné

jen ten Péťa

neposeda jeden

- klid

řekly hodiny

-je tady, my se něco nahlídaly, však to zvládnem.

Pěťa si hrál s kolečkama

- tik, tik, tik, tik,tik..

smály se hodiny

sekretář se zasnil

- jo, Péťa, to byl taky nezmar.

- chudák, ten tehdy dostal, když rozbil servis po babičce.

- povídej, povídej,

prosily sáňky

- my Péťu dobře znaly.

- Líbily se mu pomněnky. Tančily na talířích, smály se z polévkové mísy. Házel je na zem. Rozprskly se, vesele poskakovaly.

Sáňky se zasmály

- my spolu juchali z kopce dolů. Sníh jiskřil, prášil se za námi ale nemohl nás nikdy dohnat. Jednou jsme narazili do stromu a na sněhu rozkvetly červené květy.

- A my ho málem utopily

    pochlubily se necky

- my nechtěly, zavinilo to mýdlo. Klouzalo po dně, hrálo si na schovávanou.

- co je teď sPéťou?

- Už je velký. Nosí hnědou brašnu, léčí lidi. Ale pořád se mu líbí pomněnky a umí se tak krásně smát.

Malé myšky ani nedutaly

i Petřík zapomněl na rošťárny

-to byly časy

řekly tiše sáňky

- tak tak

povzdechly si hodiny

a sekretáři louplo v kříži

- ach jo, stáří, stáří.

Myšky usnuly

ostatní se zaposlouchali do vzpomínek

někde nahoře zaklokotal slavík

byl zamilovaný

srdce mu pukalo láskou

a on chtěl tu bolest vyzpívat