Nití

Nití

Omotávám dny hedvábnou nití

dlani hebká hlaď mou tvář

sametové sani oči svítí

tma už lehá na měděnou stráň

A nade mnou mandloňový strom

větve své ke mě vztahuje

nezměněnou hladí mě tam

kde vášeň tělo spaluje

A ten žár je v každé z nás

která se chce omilostnit

a tak snáz by oheň zhas

uvnitř země plné ctností

Něhu pak a slzí pár

do sebe jen tak zamykám

žhavá tak jsem samý svár

panika posílá mě do nikam

A ten drak jen chrlí smích

ze zeleného svého těla

jen tak jak ten mnich

pozemského smění za anděla

A když už ztich pořád zní

hukotem rudých jazyků

ďábelský smích teď čpí

ohníčkem mých prosíků

Sežehlá mrtvá krajina

plná temných stínů

to já jako každá jiná

ukrytá jsem v mezaninu

V poschodí své duše

dni nitkou omotávám

už chladí se mi kůže

a já jsem zase hotová