… MILÝ JEŽÍŠKU …

Jen pro NI ...
A pro všechny ostatní ...

Tichá vrba … Smutné zákoutí … Jsou místa, kde ani radost ze života nechodí … Prázdné parkoviště … Co někdy vypadá jako vrakoviště … Lidských pocitů … Tak dovedně skrytých za naučeným úsměvem bez citu … Kdy srdce žalem chřadne … Jako květina bez vody vadne … Vůkol budovy a stěny chladné … Jejichž paměti jsou bolestí a strachem psané … Zvláštní oddělení ve špitále …! Jenž má pacienty stálé … Zde smrt má bohatou úrodu … O – v názvu toho místa … Neznamená obrodu …! Víš,tak je to … Milý Ježíšku … Jen si spinkej … Ve svém pelíšku … A Ty …! Betlémský oslíčku … Otřes se …!!! Přicházím za Tebou … Do pokoje, kde květy života nějak nekvetou … A z okolí čpí prázdnota … Z postýlky erární … Ručičkami v ústrety máváš mi … Snažíš se říct: „Jejda …! Hele … Hele … Stlejda … Tvé roztomilé žvatlání … Na chvíli úzkost,bolest zahání … Nebýt té místnosti , co od pocitů nechrání, myslel bych si, že jsme někde v létě na stráni … A Ty se loukou proháníš … Motýly z květů vyháníš … Ty však nemáš sílu ani sama vstát … Nemůžeš si s ostatními dětmi hrát … Na čele a holé hlavě, jejíž vlasy od nemoci vypadaly jako uschlé klasy, se perlí pot … Ten jediný vypadá zdravě …! Víš,tak je to … Milý Ježíšku … Jen si spinkej … Ve svém pelíšku … A Ty …! Betlémský oslíčku … Otřes se …!!! Pár hraček v dárkovém balení snad na chvilku smutek uzemní … Jenže to všechno je málo … Není to nic, co by za řeč stálo … Potřebovala Bys víc … Přitisknout své drahé mámy líc … Ta si s tím hlavu neláme …! Kašle na Tebe …! Jsi pro ni břemeno neznámé …! Asi ji nikdy nespatříš … Já vím … Je to těžký kříž … Vypadá to černě … Nemají pro Tebe dárce kostní dřeně …! Na hledání v cizím státě, nejsou prachy …! Tak na co platíme ty daně …! Tak pro koho …! Jsou,kurva, už ty prachy …! Když ne pro Tvé slzy bolesti, velké jako hrachy … Jen pro bohaté pány …! Pro ty nenažrané tlamy …! Víš,tak je to … Milý Ježíšku … Jen spinkej … Ve svém pelíšku … A Ty …! Betlémský oslíčku … Otřes se …!!! Když jsem odcházel z toho pokoje … Její oči se leskly slzami smutku …V těch očích jsem zahlédl moudrost,rezignaci a strašné poznání osudu.Ona to ví …! Nedá se to před Ní skrýt …Je s tím smířená …Tak smířená se smrtí …! Dlouho jsem ji konejšil v náruči … To Její zubožené tělíčko …Protkané hadicemi s infuzí …Brečel jsem s Ní … No a co,sakra …! Jsem pro Ni jen cizí „strejda“ … A přece jeden z mála lidí,které zná … Už se ani nechodím ptát na výsledky … Je to pořád stejné …Kritické … „Tak vidíš,co Ti Ježíšek nadělil! Další dávku chemického sajrajtu,který se snaží oddálit neodvratitelné …! Můžu křičet to své : „Krucinál! Bože! Proč!?“ Stejně nakonec musím rezignovat …Takový je pozemský život …Věčná odevzdanost osudu …! Jen mám pocit …Strašný pocit …! Že jednoho dne,až se vydá tam někde daleko … Do neznáma … Budu jen těžko hledat svůj životní cíl … Bude mi chybět … Nepomohou Jí ani ostrovy života …Já vím,Lucko,že se snažíš,jenže osud je jako kniha s dopředu napsaným scénářem … A všichni hrajeme svou roli … Víš,tak je to … Milý Ježíšku … Jen si spinkej … Ve svém pelíšku … A Ty …! Betlémský oslíčku … Otřes se …!!! Ale ne zimou …! Ne strachem …! Ne bolestí …! OTŘES SE JAKO V POHÁDCE …! A ZKUS NĚKDY SPLNIT VŠECHNA NESPLNITELNÁ PŘÁNÍ …! ALESPOŇ O VÁNOCÍCH …

---