Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mona Lisa

Výběr: nes
05. 09. 2011
19
16
2359
Autor
sveřep

 

Jak byla otázka obrazu vznesena, aby zůstala – ve hvězdách.


Hvězdy za oknem bledly, a mnich Theodor, pokojný ve svém odevzdání, čekal.
Mistr už hodiny neodvrátil pozornost od obrazu, mlčel a pracoval.
Pilně, myslel si Theodor. Mistr – pracuje pilně. Malíři, namáhal se mnich k úvaze, většínou pracují ve dne? Ovšem byla to složitá věc. A pokud Mistr maloval v noci, pak mnichovi se nepatřilo o tom nikterak dumat. Ani o tom, proč si Mistr na dnešní noc vyžádal jeho společnost. 
Theodor měl Mistra opravdu rád.
Trápila ho už trochu žízeň – a konev s vínem stála po ruce na stole, ale Mistra by nikdy nevyrušil z jeho pilné práce tím, že by se pohnul a vína si nalil. Kdepak. 
Mistr maloval portrét nějaké paní, spíš byla starší než Theodor, z dobré měšťanské rodiny – soudil podle tmavého sukna, do něhož byla postava oblečená. Selka to nebyla – ale zas ani taková dáma, jakou, v nádherných barvách často, můžeme vidět v kostele. Ani žádní andělé nebyli kolem vyobrazeni, jenom krajina v dálce – hodně daleko vzadu, na celé desce až do kraje. Žena přišla mnichovi trochu veliká vzhledem k pozadí. Snad stojí na kopci? Theodor ale věděl, že obrazům on přeci nerozumí.
Za oknem dosud viděl hvězdné nebe, a zároveň teď začlo zlehounka svítat, bratři nejspíš už pokročili v svých ranních modlitbách a brzy půjdou všichni v klášteře snídat. Theodor stále nehybně seděl, čekal, bděl v časné hodině dne s Mistrem Leonardem.
Malíř přerušil náhle práci, odložil paletu.
„Theodore?“
„Ano, můj Mistře?“
„Řekni mi přece,“ odstoupil Mistr od plátna a obrátil se k mnichovi, “ty mluvíš vždycky pravdu?“
„Ano, Mistře!“
„Proč?“
Proč mluví pravdu? S veškerou ochotou by byl rád Mistovi opověděl, ale nikdy by nečekal tak těžkou otázku, navíc Mistr to myslel vážně, záleželo mu na odpovědi, to Theodor na něm teď úplně jasně viděl. Co jen má honem dělat?
„Inu a proč … bych pravdu mluvit neměl? “
Mistr se zlobil! Vůbec vypadal nyní opravdu – divně a nebo tak...posměšně… hořce. Jako kdyby to ani nebyl jeho Mistr!
„Vstaň. Podívej se mi do očí a řekni mi, můj pravdomluvný hochu. Řěkni mi. Co v nich vidíš?“
Theodor uposlechl, vstal a podíval se Mistrovi do očí ale odvrátil hned svůj pohled. Polkl a neuctivě couval. Přešel pár kroků k obrazu, v nejhorším vnitřním zmatku se otočil k Mistrovi zády a rozhodil rukama . A napůl bezděčně a napůl v zoufalství, jako by hledal u ženy pomoc, pohlédl do očí ve tváři Mony Lisy, jenže to nepomohlo, jelikož tyhle oči – tyhle a tamty oči – náhle hleděly stejně a Theodor, couvaje teď před obrazem, se otočil zas na Leonarda.

A bylo to pryč, nebylo proč se bát, vždyť Mistr před ním stojící byl jako zpátky proměněný, Mistr se smál celou svou tváří. Takového ho znal.
„Smích, mistře,“ odvětil tedy Theodor prostě a šťastně, „vidím ve vašich očích. Smích.“
„Ano. Nu, ano, popijeme.“

Tak malíř s mnichem připili novému, slunnému dni, nad jehož úsvitem otázka obrazu sic byla vznesena, leč odpověď – zůstává ve hvězdách,


16 názorů

to je nádherné ... tajomné aj skutočné


a2a2a
11. 09. 2011
Dát tip
Stylistika je místy klopotná, chybou možná je při popisu malovaného obrazu, že jsi se soustředil jednostranně na popis, který, s ohledem na název je až nadbytečný a na úkor potřebné psychologické črty, třeba jen drobné, která by navedla k naopak velmi zdařilému, obsahově nápaditému a elegantně zvládnutému závěru a současně motivu textu.

Ostrich
10. 09. 2011
Dát tip
Smích má za sebou podivuhodnou cestu. Dlouhá staletí byl na obrazech nepřípustný, zkus se podívat třeba ve Zwingru nebo jiných galeriích na staré obrazy, tam se nesmějí ani úplně mrňavé děti.... Kdopak ho asi začal první prosazovat jako něco nikoliv dehonestačního? Jak taková změna probíhala? Vlastně pořád vidíme obraz minulosti šíleně zkreslený; nevidíme tehdejší "běžnost", ale dosazujeme si do ní naši běžnost současnou....asi jako si třeba tvůrci betlémů dosazovali do biblické krajiny osoby ze svého okolí i s jejich oděvy a činnostmi.... ale zvyky a různé klíčové myšlenkové a vnímací vzory byly ohromně jiné... jenže se to ztratilo a zůstaly po tom jen povrchové indicie, jakými je třeba onen "nesmích" na hodně starých obrazech. Pěkně napsáno, dík za připomínku téhle historické nesamozřejmosti :o)*

martinez
09. 09. 2011
Dát tip
mně se to líbilo už v soutěži, ale tam já netipuju :o)

Muamarek
07. 09. 2011
Dát tip
Vychutnal jsem si. Jo, hlavně že tam nebyl Jorge, ten by smíchem nadšen nebyl :-)))

BigBivoj
07. 09. 2011
Dát tip
*

..jejda..sveřep..ty píšeš román??? ..je to výborný..děvče!!!

100Wzarovka
06. 09. 2011
Dát tip
...a zase záříš! T

renegátka
06. 09. 2011
Dát tip
T*

Robinia
05. 09. 2011
Dát tip
*

také akoby zlaňované

Honzyk
05. 09. 2011
Dát tip
..(ty) dve "postavicky" dobre posazeny v prostredi, uveritelny dialogy, text ma, a to hlavne, smysl!-)/*

Alegna
05. 09. 2011
Dát tip
mě se to moc líbí, taky připíjím ***

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru