Podzimní

Zavři oči a viz tu bledou:
slunce jí stříká do kadeří
zlaté a bílé ornamenty,
jež do pasu jí jako závoj vedou.

Jak při chůzi mačká voňavou trávu,
konečky listů ji zeleň šimrá na nártech,
křehkost sama v průsvitném hávu
té beze slov odevzdáš i poslední dech.

A rosou má zkropené kotníky
třpytí se jako jinovatka zrána,
jen natáhni ruku a vnímej ty doteky
můžeš, vždyť jen ve snech je ti k vůli dána..