Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAčkoli jsme si tak důvěrně známí
Autor
Danse
Ačkoli jsme si tak důvěrně známí
na tvrdých postelích ležíme sami
sami
sami
I.
Proč vůbec mluvit
kde nejsou alespoň dva
Vodopády z řádků
tečou přes okraj
do neznáma
na opačnou stránku
co se jak na potvoru
přilepila
Čas od času zůstáváme tápat
v té ohromné díře, co zbyla po slovech
II.
Včera se zbořil svět
(už zase)
znova jsme v tom po uši
Co bylo
zůstane
jako sůl pod víčkem
děravý hrnek
nebo sníh na topení
Mokrá louže
Jinak nic
III.
Otupělá
rozdrápaná
nejnovější zanícená jizva
ta největší a nejvíc rozšklebená
myšlenka, která změnila smysl
ještě než vyšla z úst
Kyselý déšť na holou kůži
infekce zažraná v orgánech
polibek post coitum
cigareta na čelo a dlouhý povzdech
že nebylo třeba společné něhy
a trapné noci při svíčkách
IV.
Jsi hluboký řez hrudním košem
chromová miska chlemtající krev
rezavá žiletka co škrábe při holení
hrdost na všechna prozvracená rána
pietní úklona s hlavou v příkopě
vyznání mezi žaludečními stahy
nebo vzpomínka na noci
po kterých se už nechodí spát
S úsměvem kokainové víly
žiješ dva životy naráz
a pak se divíš
že nestíháš ani vlastní probuzení
že jsi poslední, kdo tančí
když všechno dávno skončilo
v popelu a prachu
a je jedno
kdo s kým
kolikrát
a v čí posteli utrácel mládí
na čích hrobech
pil až do střízliva
kde nechal hrdost
a kde skvrnu na povlečení
V.
Vpisuješ naděje do dopisů
a zalepené je dostáváš zpět
- nekonečná romance tří slov
tří úderů do hučení krve v uších:
"Nesnáším tě, chcípni!"
Jsou věci, před kterými tě polštář neochrání
a nezáleží, jak hluboko pod něj hlavu zaboříš.