Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ačkoli jsme si tak důvěrně známí

20. 10. 2011
4
3
359
Autor
Danse

Ačkoli jsme si tak důvěrně známí
na tvrdých postelích ležíme sami
                                                                               sami
                                                                                                              sami


I.


Proč vůbec mluvit
kde nejsou alespoň dva


                   Vodopády z řádků
                   tečou přes okraj
                                   do neznáma
                                   na opačnou stránku
                                   co se jak na potvoru
přilepila


Čas od času zůstáváme tápat
v té ohromné díře, co zbyla po slovech


II.


Včera se zbořil svět
(už zase)
znova jsme v tom po uši


Co bylo
                zůstane
                                jako sůl pod víčkem
                                děravý hrnek
                                nebo sníh na topení


Mokrá louže
Jinak nic


III.


Otupělá
rozdrápaná
nejnovější zanícená jizva
ta největší a nejvíc rozšklebená
myšlenka, která změnila smysl
ještě než vyšla z úst
Kyselý déšť na holou kůži
infekce zažraná v orgánech
polibek post coitum
cigareta na čelo a dlouhý povzdech
že nebylo třeba společné něhy
a trapné noci při svíčkách


IV.


Jsi hluboký řez hrudním košem
chromová miska chlemtající krev
rezavá žiletka co škrábe při holení
hrdost na všechna prozvracená rána
pietní úklona s hlavou v příkopě
vyznání mezi žaludečními stahy
nebo vzpomínka na noci
po kterých se už nechodí spát


S úsměvem kokainové víly
žiješ dva životy naráz
a pak se divíš
že nestíháš ani vlastní probuzení
že jsi poslední, kdo tančí
když všechno dávno skončilo
v popelu a prachu
a je jedno
kdo s kým
kolikrát
a v čí posteli utrácel mládí
na čích hrobech
pil až do střízliva
kde nechal hrdost
a kde skvrnu na povlečení


V.


Vpisuješ naděje do dopisů
a zalepené je dostáváš zpět
- nekonečná romance tří slov
tří úderů do hučení krve v uších:
                                "Nesnáším tě, chcípni!"


Jsou věci, před kterými tě polštář neochrání
a nezáleží, jak hluboko pod něj hlavu zaboříš.


3 názory

Gymnazistka
22. 10. 2011
Dát tip
Velmi hluboké, kvalita, dle mně, velmi vysoká, četla sem to 2x, už dlouho se mi nic nelíbilo tak jako toto. *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru