Písmák Omdlelým očím na vrata
Omdlelým uším do rytmu
půlnoční sonáty
hrát bys chtěla
nám všem.
Krásná až do morku kostí
Pomalé plynutí plovoucích slov
smyčec smýkavý po strunách houslí
bledé kameny do noci mhouří
lopuchy pýchou se dmou
Porcelánová panenka
Pod plachtou noci brečíš
vedle mě nahá ležíš
tkáš a neustále se mně ptáš:
„Proč. “ Já neodpovím.
Loutkařovy děti
Praskající vrzající dřívka
Nehořlavá sirka
Úsměv prázdných očí
Nitky nitě pavoučí.
Teď
V nepřirozených světlech
Tiché výkřiky do noci
Ticho nejlepší projev protestu
Tvé mládí odkvetlé
Zvířetem
Ve zpětném zrcátku
Rychlý pohled
Kunderových žen
Na památku
Pavouk na lampě
Obkloupujme se
Betonovými hrady
Vodními příkopy, pastmi za zdmi
Šedá monstra hrozivě tyčící se
Krajkoví motýli
Musím
Tisíce mrtvých prázdných očí lamp a kolemjdoucích
Mrtvých a znovu vzkříšených
Jen proto abychom se mohli smát
Průměrní básnící
Mezi hodinou psa a vlka
Je chvíle, kdy pryč je luna
Hvězdy též
Však ranní vzdech je stále v nedohlednu
Nastokrát a natisíckrát
Počítal jsem Tvoje pihy
Nastokrát a natisíckrát
Počítalas‘ moje chyby
Nastokrát a natisíckrát.
Dědeček se zvonečky
Další studený ráno
ve světě který je
takovejch rán plný
a dětská slunečná poledne
Tahle doba
Zraňuješ
slovy gesty jako nože
přímo do srdce ale
stejně to svedeš
Radujme se
Radujme se
slzy nevinných zakryjí
černotu našich srdcí
nikdo nepřemýšlí
Pamatuješ si?
Pamatuješ si
jak jsme pouštěli po obloze
mrtvé květy třešní
s nehynoucím přáním
Hořkosladce
Odděleni pavoučím hedvábím
v propasti nedorozumění
a moje Múza se směje
oděná v průsvitné mlze.
Květinová
Levandulová duše
letmá jako vánek
obkrouží stromy
spěchá v nebe.
Tři a půl kroku
Racek zazpíval Amadea
na konec boje
a Ty se díváš na moře
které umřelo s prvním pohledem.
Dobrou
Zhmotněné vakuum
v našich prázdnotách
slámu do uší
brýle na oči
Jaro si rozčesalo vlasy
Je to jako tehdy
jaro si rozčesalo vlasy
a všechno je příjemně stejné
a nepříjemně jiné
Propadlé ticho
Včera bylo dnes
a dnes je pryč
čas je marný
bylo to loni.
Odpolední
Počátek
který se neměl stát
konec který nepřichází
protože si slíbil
Zase nebo ještě pořád?
Své sny jsem poskládal
k nohám Tvým
třpytivé jako sníh
nevinné
Andělé
Říkáš na světě žijí jen
hodní a zlí
tak jak ses narodil
zemřeš.
Zlatý klíček
Otočíš klíčkem
copak hledáš
co zříš, když vidíš
do nitra.
Nekonečná noc
Po měsíci běhají mraky jako o závod a měsíční světlo maluje krajinu do sametova. Tma, ani ne tak černá, prozářená světlem hvězd se zhmotnila a nyní proudí jako krev stvůr korytem. Vítr fouká tak silně, že by rozedmul i největší pec na světě a já mám jen jediný cíl. Zachránit sám sebe.
Srdceklam
Naše sny nás ke dnu
srazily a ještě hloub
pokořily ve zdání
nebýt zvěří hnanou
Černý perly
Symboly marnivosti
zplácané z bláta chtivosti
škaredé ve své kráse
vznikají, hynou
V srdci klidný
Na konci a začátku všeho
v lůně matky přírody
ztracen a znovu nalezen
kam jen oko dohlédne
Všechno jednou končí
Propaguju nudismus
vyspávám kocovinu
nešetřím organismus
vždyť léto je tak krátké.
Neděle na vesnici
Máma právě žehlí, táta není doma zase pracuje. Koukám do sousedního domku. Babička právě bere moje bratrance do kostela. Já se právě vrátila z procházky se psem.
Bráčky
Klidný večer vonící po dešti. Uvařila jsem. Najedli jsme se. Přítel dal nádobí do myčky a šli jsme do ložnice.
Dívej, jak teču
Předtím
by mě nenapadlo
že budu slabá
před tebou.
Pochůzkář
Dům ze všech stran oklestěný keříky a zakrslými smrčky příjemně voněl letním večerem. Okna byla otevřena a záclony se občas zachvěly v lehkém poryvu větru.
Když skončily zprávy v televizi, vypnul to a šel do dětského pokoje. Pozoroval svého šestiletého syna, jak si hraje s autíčky.
Noc s meruňkou
Horečná tendence
dunění repráků
pařáty alkoholu
divoká konstalace
Obraz léta
Hladím slunce svit
zase se nespálím
o chyby
jež jsem udělala
Jedu si autobusem
Jedu si autobusema jsem nešťastná
A pak mi dojde,
že mám vše, proč být šťastná
že šťastná jsem
Deset
„Než upadnou do suchého spánku, který sílu bere, ale nedává, těsně předtím než se propadnou do ničeho, z toho, z čeho vzešli, vteřinu než se to stane, si uvědomí, že je všechno špatně. “
Deset jich sedělo ve špinavém pokojíku v opuštěném domě. Zdi oblepovala plíseň, rohy místnosti okupovalil mravenci a švábi, žárovka vysející ze stropu, tak těžce připomínající oběšencův šál, byla již dávno prasklá. Puch zatuchliny se šinul pokojem jako smrt, tiše a pokradmu.
Zlatý řetízek
Jen lehké zavrzání a pár zničených zeravů a už se vyhoupl do okna. Potichu se vkradl dovnitř a spustil dlouhé nohy na plovoucí podlahu jejího pokoje. Neklidně se rozhlédl po pokoji a když shledal, že ho nikdo nepozoruje, začal prohledávat místnost. Prošel kolem dřevěných polic s knihami- jen letmo prolétl jejich autory: Naso, Verlaine, Nezval, Erben.
Proměny
Říkáš, že na světě žijí jen
hodní a zlí
tak jak ses narodil
zemřeš.
Smrt třešňových květů
Hodný Severák hladí
mrtvé třešňové květy
zmizelo štěstí, chladí
konec, zbytečné věty.
Jarní věrnost
„Jsi pro mě jedinečný. “ se neslo poklidným parkem a rozhánělo to nejistotu jarního vánku ve vzduchu. Seděla mu na klíně, líbala ho vášnivě na krku a hubenýma rukama ho objímala kolem krku.
„Miluju tě.
Na dotyk mrazí
Sluncem zalité duše
se probouzejí s růžovými brýlemi
jen aby neviděli svět.
Raduj se, je jaro.
Těžká noc
„. bílé světlo je ve skutečnosti složeno z barevných světel. “ mumlala si pro sebe fyziku. Seděla na střešním parapetu, dlouze se zadívala na černou zahardu pod ní.
Zapomínání v poušti
Ničím se u stolu,
jenž umučily knihy,
navršené na sobě
jako shnilé mrtvoly
Fénix
Vznikli jsme spolu
v náruči polibků
vzpomínek střípků
zanikneme.
Když
Když už není ramene
na které se můžeš vyplakat
když není rukou,
které by Tě pohladily.
Na dně černýho kafe
Zamávala jsem naivitě
opustila mě definitivně.
Stejně jako naděje
na opravdovou lásku.
Sněženka
Vykvetla bílá sněženka
na polní cestě.
Neutekla ani chvilka
uslyšela dusot bagančat.
Kam odešli správní kluci?
Často na mě volaj:
"Hej, ty kurvo, dáš mi.
Pravdu neznaj.
Hloupí blázni.
Stříbro a nach
Fascinuje mě rozdíl
mezi stříbrem a nachem
mezi hvězdou a krví.
Nebojuji se strachem.
Záhon bylinek
Šustění stromů, praskání větviček pod pneumatikami aut, zpěv drobného ptactva. Jsme tu, pomyslel si. Otevřel oči a nakláněl hlavou ze strany na stranu, aby nejlépe slyšel symfonii přírody.
„Už jsme mysleli, že se neprobudíš,“ řekl zvesele otec obou chlapců sedící na sedadle řidiče, „nejpozději za deset minut jsme na chatě.
Vytrhaná pírka
Měla jsem křídla
z bílého peří.
Duše mi zhubla
ztratila něhy.
Pod maskou
Nejlepší masku,
nepoznáš, uvěříš.
I kdybys chtěl,
od reálu neodlišíš.
Motýl, vražda a svit
Motýl
Barevným být motýlem,
jenž krás svých pozbyl.
Křídla mu utrhla
Přijde...?
Chybí mi sníh,
s nimž si vítr pohrával.
Chybí mi čas,
kdy mi kolem ramen brával.
Pomoc
„Ahoj. Neruším. “ Začala zdvořile konverzaci přes webkameru.
„Proč se vždycky takhle hloupě ptáš.
Maličký a Maličká
Měsíc mu svítil do obličeje a ozařoval už tak bledou tvář magickým přístvitem. Spal tvrdě jako vždycky po nočních aktivitách. S ní. Prohrábla mu vlasy a on se dál spokojeně procházel Říší spánku.
Rozmazaně...
Vidím vše ostře, tlačí mě obroučky.
Je svět krásný. Leda tak ostrý.
Je život takový.
Bílá vrána
Bílé ruce se natahují
všude. Ke mně ne.
Míhající se nohy.
Jenom ty moje jsou na židli.
Amorův šíp
Chceš to poznat.
Chtěl bys poznat ten pocit.
Přestat prostě dýchat.
Zamilovaným být.
Múza, kterou jsem poslala pryč
Co si o sobě myslíš.
Ležíš si tu v kráse své.
Múzo nahá.
Oblečená v peří snů.
Šedivý říjen
Zimou se klepu.
Srdce bez tepu,
čeká na teplo.
Teplo Tvého těla.
The Love Flu
The black night,
I'm alone.
Where's my knight.
My life, only moan.
Děsivý sen
Zdál se mi sen,
děsivý sen.
Byla jsem sama
sama v chaosu
Běloprázdno
Bolest.
Pot zatékající do ran hanby.
Dotaz.
Nemyje, špiní jen mýdlo pravdy.
Naše píseň
Držím Tě za ruku,
dýchám jen pro Tebe,
přísahej na duši,
že nezapomeneš.
Kouzelné okamžiky
Proč maj děcka rády
barevné bubliny,
když vědí, že prasknou,
nikdy neobživnou.
Naše přání
Kam přijdou naše přání,
rozesetá po světě.
Najde jich někdo někdy.
když budu ještě tady.
Hledání
Panika. To nemůže být pravda, říkám si. Tak jsem se přeci snažila. Znovu zběsile vytahuji šuplík a vysypávám celý jeho obsah na zem.
Vzpomínky na léto
Jemný vítr chladí tvář,
melodicky zpívá kosák,
drobnosti pro radost,
z nichž se skládá život.
Na půdě
Prošla jsem chodbou a zamířila k poklopu ve stropě. Vytáhla jsem malý zlatý klíček a vsunula ho do zámku nedbale se houpajícího na rámu poklopu. S cvaknutím se otevřel a já rozložila žebřík na půdu. Opatrně jsem šplhala po tenounkých špruslých, chytala jsem se pevně a jistě, jako bych lezla na samou K2.
Nikdo neodpoví
Sedím venku sama,
je chladno jak z rána.
Houpám si nohama,
otázka je dána.
V rytmu valčíku
Kde to jsem a co to dělám. Nevím. Prosebně se podívám na mého tanečníka. Ano, mám tanečníka, tančím, tančíme, asi je ples.
Ty a slunce
V ochromující záři slunce,
do své myšlenkové studnice
zvědavě i pokradmu hledím,
avšak ničeho nenacházím.
Unfailing lover
I just wanted to lying next to you,
but you didn't know, what to do.
You betrayed me, you were unfaithful,
you destroyed love, which was beautiful.
Trhlina
Jako každý v jejím postavení měla na vybranou. Mohla udělat tisíce věcí. Ale ona stála nyní tady, na tom (pro ty, jež ji znali) nejnepochopitelnějším místě. Stála před starou vilkou v malé vesničce obklopené lesem.
Prazvláštní existence II.
Další ze zvláštních existencí,
jež obdařuji pozorností.
Hezký zrzek,sotva šestnáct,
cesta není nebolestná.
Krátce o stesku
Když mě kruté pařáty stesku,
silné jako náboje blesku,
v noci neúprosně chytily,
svět jakoby mi pozbyl lesku,
Prazvláštní existence
Prazvláštní existence
Existence ubohá,
cítíš se jako nahá.
Procházíš naším světem