Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Maličký a Maličká

17. 11. 2011
10
26
2829
Autor
Gymnazistka

Toto je moje první dílo tohoto typu, byla jsem velmi nejistá, ale přesto jsem se to rozhodla zveřejnit. Jsem připravená na tvrdou kritiku.

           Měsíc mu svítil do obličeje a ozařoval už tak bledou tvář magickým přístvitem. Spal tvrdě jako vždycky po nočních aktivitách. S ní. Prohrábla mu vlasy a on se dál spokojeně procházel Říší spánku. Asi by nebyl tak klidný, kdyby věděl, co ho čeká. Ale nevěděl. Jeho bruneta usnula tak blízko něj, že do poslední chvíle než se propadla do Propasti noci, cítila jeho dech na svých vlasech.

„Miluji tě.“ řekla v polospánku. On jen něco nesrozumitelného zabrblal.

 

            Malým bytečkem, kde spolu žili, duněla hudba. Metal. Zase vyhrával na bicí. Nevadilo jí to, nevadil jí ten hudební styl a on nehrál taky úplně strašlivě. Namlouvala si, ale pravda byla, že si už spíš zvykla na jeho prapodivné libůstky, jako hrát večer na bicí.     

           Stála v kuchyni a krájela zeleninu na salát. Ještě, aby on jedl zeleninu. Usmála se té představě, že ten masožrout by pozřel něco zeleného. Vykoukla na svého přítele zpoza rohu, maximálně soustředěně bušil do bubnů a tvářil se přitom nadmíru vážně. Milovala ho.Zkontrolovala maso v troubě a vrátila se k zelenině. Krájela okurku na malé krychličky. Nůž pomalu zajížděl do dužiny zeleniny a tvaroval ji jak sám chtěl. Zaujalo ji to. Tak mocný nástroj. Prohlédla si ostří, které se krásně kovově lesklo. Zachvátila ji jakási sympatie k tomuto nástroji. Zavrtěla hlavou a vrátila se k sekání zeleniny. Právě krájela rajčata. Znovu vzhlédla ke svému příteli, když se řízla do ukázováku. Místo toho, aby věnovala pozornost svému prstu, pozdvihla znovu čepel nože a byla fascinována krásně červenou krví stékajícím po uměleckém nástroji a potom i po černé rukojeti. Nemohla od něj odtrhnout oči.

             Ostatní budou koukat, říkal si, když spokojeně bušil do bubnů. Uměl hrát i na kytaru. Teď se bude moct konečně vytahovat na toho pitomce ze sousedního vchodu. V tu chvíli byl neskonale šťastný. Vyřešil svůj problém se zrzkem z vedlejšího vchodu, který se na něj neustále vytahoval, že umí hrát na dva nástroje. Navíc měl práci, která taky vynášela. I když nedělal skoro nic se jako finanční poradce uživil. A uživil i jí.

             Nakoukl přes bubny do kuchyně na svou holku. Připadala mu krásná i když dělala něco v kuchyni. Její kaštanové vlasy jí spadaly přes ramena až skoro k pasu. Měla starý domácký svetr, který se vyznačoval tím, že jí byl o číslo menší, takže vynikly její plné prsy, ale i malé bříško. Pozoroval ji se stejným zájmem jako poprvé. Na tváři se mu objevil tupý výraz spokojení sám se sebou (a s ní). Otočila se v kuchyni a sklonila se k troubě. Její nahé opálené nohy ho vždycky vzrušovaly. Nevěděl, jestli to dělala proto, že ji prostě nebyla zima nebo to bylo z jiného důvodu, ale doma nosila jen spodní prádlo. Miloval ji.

           Po půl hodině už začal být vyhládlý. Sebral se a zamířil do kuchyně. Něco tam vehementně utírala, ale toho si nevšímal. Přistoupil k ní zezadu a chytil ji za boky.

           „Za jak dlouho to bude, maličká?“ Zeptal se mile. Jenže v ní se stejně vzbouřily emoce. No co, že byla o hlavu menší než on? Byla slabá, věděla to. Padesát kilo není ideální váha pro bojovníka. Vždycky ji vadilo, že ji dával tak okatě najevo, že on je tady dominantní. Podívala se na nůž, který měla v ruce a věděla. Potlačila to v sobě do té míry, aby to na ní nebylo vidět ani to nebylo znatelné v tonu jejího hlasu. Usmála se, otočila se k němu čelem a přitiskla se na něj. Jednu ruku mu ovinula kolem krku. Stoupla si na špičky a zašeptala mu přímo do ucha:

          „Už, maličký.“ Poslední, co cítil než jím projela patnácticentimetrová čepel v ruce jeho milenky byla její sladká vůně a oblá ňadra na jeho hrudníku.

         Zarazila do něj nůž hluboko, až po rukojeť. Nečekala, že to bude takové. Představovala si, že je to jako říznout do zeleniny. Jenže tahle zelenina měla slupku a uvnitř spoustu vrstev a pecek. Začal se chvět. Lekla se a tak nůž prudce vytáhla. Začala zněj příštit krev. Pevnou rukou sevřela nůž tak pevně až ji zbělaly klouby a vrazila nůž o něco víš než předtím. Do oblasti těsně pod hrudním košem. Ucítila, že se nůž o něco zarazil. Páteř? Svalil se na ní celou vahou. Bruneta uhnula a nechala ho spadnou na lino. V ruce stále svírala nůž, už byl její součástí.

         Byla celá od krve. Vlasy měla smáčené tou mízou života i svetr a kalhotky. I přes kůži cítila její měděnou pachuť. Nedbala toho, jen se dívala na svého milence. Dívala se mu do očí. Dívala se jak v jeho očích umírá hvězda života. Válel se v kaluži krve, která tak kontrastovala s jeho bledostí. Krev mu taky obarvila dřív medové vlasy na karmínovou. Tolik krve...

       Dýchal trhaně jen pár sekund než se zalkl a odešel na věčnost.

 

       Podívala se na svoje dílo nepouštějíc nůž z ruky.

       „Krásný pocit.“ Pronesla nahlas a šla zkontrolovat, jestli se ještě maso v troubě nepřipálilo.


26 názorů

Tragicus
18. 12. 2011
Dát tip
Abych se vyjadril uplne jasne: vrazda muze byt pateticka, proto neni az tak prekvapiva a nekonzistentni vzhledem k predchozimu textu, ale ta posledni veta je proste chladna, na to je tam minimalne o jedno "milovala ho" a jedno "miluji te" vic nez se patri. ;)

Tragicus
18. 12. 2011
Dát tip
Na mne je tam moc lasky, miz zivota, risi spanku a propasti noci... Zaver je ale docela zabavny. Chovani postav mi neprijde nelogicke, az na uplne posledni vetu: cynicky projev postavy, ktery po tom predchozim, bez urazky, patetickem blekotani nedava zadny smysl, tj., jeste bych zkousl to, ze ho zabila, ze byla tak nejak unesena moci noze, ale aby se pak chladne sla podivat do trouby. Libi se mi to, ale je to nesmysl. :)

StvN
18. 12. 2011
Dát tip
Koukam, ze uz ti neco podobneho psala janina. Fakt se tim nenech odradit, naopak, dostalo se ti pozitivnich reakci, i kdyz to tak nevypada. Kdybys psala blbe, tak by tu nikdo nic nenapsal a urcite by netravil cas tim, ze by se ti snazil poradit se slabymi misty. Psani ti jde, tak pokracuj. Je to o treninku a o uceni se. Kdyz te to bude bavit, tak je to vubec nejlepsi.

StvN
18. 12. 2011
Dát tip
Napsane jakz takz, chtelo by to doladit, zlepsit vyjadrovani. Oznacovani postav stylem "brunetka" neni uplne vhodne, jmena jsou vzdycky lepsi. Budovani atmosfery je fajn, jak si hraje s krajenim zeleniny, to je povedene, ctenari dochazi, ze se bude neco dit, ze je pripravovan na nejaky zlom, to je fajn. Co podle me nefunguje je motivace te divky. Mozna az moc okate se opakuji prohlaseni, ze ji miloval a ze ona jeho milovala, je to trochu pateticke, ale hlavne to nezavdava duvod k te jeji reakci. Motivace postav je nekdy dost tezke vystihnout, proto je kolikrat lepsi zadne motivace nezminovat, nechat to jen tak plout. Kazdopadne na zaklade popsaneho vztahu nedava pointa smysl.

je to fakt dobrí, akorát se podle mně f textu zbitečně moc opakuje skovo nástroj. To je ale jen mů pocit, jinak opravdu chfálím.

Lucida
14. 12. 2011
Dát tip
Líbí se mi, jak to dokáže vtáhnout do děje...*

Hm, tak Janina už ti to všechno napsala. Buď ráda, že máš takové kritiky. Nejhorší reakce jsou ty, které ti neprozradí, co se na tom čtenáři nelíbilo.

Janina6
07. 12. 2011
Dát tip
Je fajn, že jsi to zkusila, máš talent, zkoušej to dál. Rozhodně jsem tě nechtěla odradit, jen ti ukazuju, kde vidím problémy, protože to je na Písmáku asi to nejcennější - zpětná vazba, to, že se dozvíš, jak tvůj text působí na čtenáře. Je to jen "naťuknutí", na čem by se dalo ještě zapracovat, kdyby se ti chtělo.

K3
05. 12. 2011
Dát tip
Gymnazistko, když jsi začala o tom noži, doufal jsem, že k tomu nedojde. Ještě se to dalo zachránit, třeba nějakým probuzením ze sna... Ale ty jsi dílo dokonala, bohužel. Vznikl z toho chabý pokus o horor. Horor není jenom krev. V dobrém hororu se hrůza spíš tuší. Tady bylo všechno zřejmé od začátku. Ale pokračuj, nenech se kritikou zastavit. Čti klasiky...

Gymnazistka
05. 12. 2011
Dát tip
Děkuji ti Janino za kritiku, neříkám, že moje "dílo" nemá chyb, ale na to, že prozu nepíšu často a tohle konkrétně jsem psala ráno a ještě jsem si to po sobě ani nepřečetla tam mohlo být chyb víc. Můj žánr nejsou povídky, vlastně nic delšího, co by mělo být promyšlené. Ale chtěla jsem to prostě zkusit.

Janina6
05. 12. 2011
Dát tip
Ten příběh nemá logiku. Nezapomínej, že jako autorka hraješ s čtenářem hru, a je na tvé šikovnosti, abys mu účast na ní umožnila. Můžeš ho samozřejmě šokovat nějakým nečekaným závěrem, ale v tom případě buď mají být v textu náznaky, proč k tomu dojde, nebo by měla být alespoň dobře vykreslená psychika postav, aby si člověk řekl, ano, pro mě je to nelogické, ale ta postava je popsaná tak, že to k ní „sedí“, má svoje vlastní uvěřitelné důvody. Abych byla konkrétní. Tvoje postavy se chovají celou dobu klidně a láskyplně, načež dojde k vraždě. Poměrně chladnokrevné. Abych na to jako čtenářka mohla přistoupit, muselo by například: 1) být někde naznačeno, že Maličká svého milence nenávidí nebo se ho bojí, případně obojí, že jí v minulosti ublížil nebo stále ubližuje apod. Zároveň by mělo být jasné, proč dívka nezvolí raději rozchod. 2) být výrazněji vykreslena její psychika a změny v této psychice, které ji dovedou k vraždě. Kde se vzal ten afekt. V krajním případě jsem ochotná uvěřit i tomu, že se v jednom okamžiku z ničeho nic zblázní, ale to by pak zase neměla těsně před útokem tak klidně přemýšlet, jak jí každou chvíli dává najevo svou převahu, a stejně klidně po vraždě pokračovat ve vaření. 3) nebo v trochu fantastičtějším hororovém pojetí by mohla být např. fascinována tím nožem, symbolem zla, který jí „vnukne“ myšlenku na vraždu... to by ovšem chtělo zase úplně jiný popis. Co se týká samotného textu, používáš hodně takových pateticko-klišovitých výrazů, jako „Říše spánku, Propast noci, v očích umírá hvězda života, míza života, odešel na věčnost...“ Možná kdybys v tom byla důslednější, mohla by z toho být dobrá parodie, jenže ty to zřejmě myslíš vážně, takže to působí spíš lacině a neobratně. Pozor na velmi časté opakování stejných slov, máš tam třeba v 1 odstavci čtyřikrát „zeleninu“, nebo ve dvou za sebou následujících větách slovo „nástroj“, v odstavci o tupém metalistovi zase v jediném odstavci dvakrát něco o vedlejším vchodu a vytahování se na někoho. V pasáži o vraždě je slovo „nůž“ sice důležité, ale když ho tam čtu v 1 odstavci už pošesté, říkám si, jestli tušíš, že existují i zájmena :-) Pak zase ale vidím, že zájmeny umíš i plýtvat: „JEJÍ kaštanové vlasy JÍ splývaly přes ramena...“, tady už je jich příliš. Slovo „spokojení“ (tupý výraz spokojení) mi nezní moc česky, spíš bych volila uspokojení nebo spokojenost. Ještě mě zarazilo „doma nosila jen spodní prádlo“, když těsně předtím popisuješ, že měla na sobě svetr.

Janina6
04. 12. 2011
Dát tip
Pomerančová, díky za nominaci, zařazuji povídku do soutěže.

Děkuji, pošlu to dál - tedy do nominací :-)

Gymnazistka
04. 12. 2011
Dát tip
Děkuji moc Pomerančová. Snažila jsem se, ale prozu píšu málo a ještě to "nemám v ruce". S nominací do čehokoliv nemám žádných zkušeností :-), ale jsem pro to zkusit všechno...

Souhlasila bys s nominací do Povídky měsíce?

Líbí se i to, líbí se mi ta stručnost textu, skoro až strohost, kdy místo vyprávění příběhu ho jen naznačuje. Krásně mrazivá atmosféra, na které se myslím podílí i to, že nevíme, co se Maličké odehrává v hlavě, jen tušíme, co ji štve a proč. Ode mě tip.

Gymnazistka
18. 11. 2011
Dát tip
Děkuji Tartaro, byla to moje prvotina, prozu píšu ráda, ale moc mi to nejde...budu se snažit poučit se a příště víc přemýšlet...děkuju moc...:-)

Gymnazistka
18. 11. 2011
Dát tip
Děkuju vám: Nemluvná Tartaro za zastavení a přečtení srozumeni na názor díky němuž se poučím a prazskýmu pepikovi za upřímnost:-)

srozumeni
17. 11. 2011
Dát tip
Je to hezky popsané, že to člověk úplně vidí celé před očima. Jen si nejsem jista, jestli mi trošilinku nevadí, že je příliš průhledné, co se asi tak stane. Takže člověk pak vlastně čeká, že bude překvapen, že půjde o něco jiného a ono ne. Ale i přesto se mi líbí...***

nemluvná
17. 11. 2011
Dát tip
brrr...!!!Kontrast pointy s něžnými a láskyplnými myšlenkami v celé povídce upoutá.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru