Poněšice

"Ne prosím!"

"No tak lásko, jen na chvíli."

"Ne prosím, prosím ne!"

Schoulí se do klubíčka a začne plakat. Moje dívka. Je nemocná a trpí úzkostlivými stavy. Má pocit, že umírá. Už tří měsíce pořád to samé. Málo sexu, hodně slz. Byla moje koťátko, moje malé usměvavé a bezstarostné koťátko. Smála se a byla sexy. Teď leží a je smutná a uvnitř mrtvá. Já chci aby zase byla taková, jako dřív. Miluji jí a snažím se ji pomáhat. Snažím se ze všech sil. Vezmu jí za ruku a obejmu. Je teplá a celá se třese. Stojí mi pták.

Jsem na soustředění. Znáte to, škola. Tři dny mimo město, taková zábava. Jsem protivný a ospalý. Moje dívka leží doma a utápí se v depresích. Volal jsem jí a ona plakala. Leží v posteli celý den. Je mi špatně. Jsem nervozní a nadržený ze včera. Dnes večer máme promítání. Hodně holek. Píšu svému koťátku a chystám se na večer.

Většina holek, málo kluků. Ujdou, ale je tady i pár lepších, co by stály za to. Fim začíná, my se díváme, občas se podíváme na sebe. Usmívá se. Je taková obyčejná, ale hezká. Film je dlouhý a já se začínám nudit. Myslím na ní. Během filmu se na mě ještě několikrát usměje. Film skončí a my odcházíme.

Pomalu se loudám chodbou, když v tom jí uvidím. Stojí naproti mě a zase se usmívá. Jde ke mě. Hlavou mi probleskne myšlenka mého koťátka v peřinách. Cítím její ruku v mém rozkroku. Otočím jí a začnu líbat. Zvednu jí sukni a sundám kalhotky. Celé to trvá pár minut. Není to ani tak vášnivé, je to spíše jako nepovedená masturbace. Oddechuje jako nějáká děvka a mě se zase udělá špatně. Natáhnu si kalhoty a jdu na pokoj. Co se to stalo?

Vezmu telefon a volám své dívce. Zní vyděšeně.

"Já tě potřebuji. Jsi moje vše, bez tebe nemám šanci to překonat. Miluji tě a vždy budu."

Rozpláče se. A já taky.