Mým světem...

pobřeží na kraji

poběží v úskalí

na stezce v horách

na úpatí prokletí

na dálném východě

všude se tu rozléhá moje krajina

z obrazů chemických reakcí a tančících baletek

po padesátém roce jejich života

prosmutněná krajina

plná úzkosti ústřic, čekajících na snědení svých vnitřností

plná schizofrenních skřítků lezoucích z moře

-prskají na pevninu

-prskají zelené plíce

-prskají černé uhlí

skotačím si sám říká Vystačím Si Sám

Já Sám mu ale odpovídá, že bez Sebe nebude žít ani minutu

ale to už je ten druhý pryč a šumí tu oceán

a velryby barví moře svými výkaly

delfíni prolétají obručemi a hvězdice..

ty mořské hvězdice se pyšní svou krásou v muzeích

po celém světě ideí

představ obestřených pravdivou realitou

realitou našich dní

pěnou z našich úst

pěnou z mořských dálav

tou nezvěstnou ženou, která byla slavnou baletkou

v mé hře, kterou teprve napíši

a kterou zrežíruje Shake S Pear

Romea bude hrát Smrt

Julii bude zaskakovat Láska

a ruku v ruce budou u moře šeptat

ale jinak bude naprosté ticho

jen ten oceán bude lhát něžnými slovy

a nejspíš pořád šumět pěnou našich dní...