Jsem řeka

Jsem řeka

Jsem Řeka plná

                          žehu

vzdává se hlína mým

                                  břehům

a vedle mě falešně

                               hvízdá

hvězda a ten kdo ji

                               získal

se zdá že ta její jiskra

                                   je pravá

a neví že dalšího jitra nebude

                                                už žhavá

pak blesky z ní vstanou

                                      zaživa

řízne ho ranou

                        zahřímá

konec dobrých časů

                                Všehomíra

a ve spoustě hlasů sama

                                         umírá

A on vlastní vinou

                             poskvrněn

hledá zas hvězdu jinou

                                      tu beze změn

a neví že jen ta první

                                   byla nova

ztratí bodec pevný do sebe

                                            se schová

a já jen zdálky už nevím

                                       sama

už nejsem s ním jen

                               s Váma