Aby bylo

Na břehu dne
protékáme mezi prsty
bez vědomí umíráme jako stíny
s každou malou tmou zavřených očí
za poledne
jímž nám předstírá čas
že je
a my jíme
polévku z růží
a maso slibů
každý za svým stolem
ve svém městě a snu

slyšel jsem hodiny
šeptat jak vážky
a vítr složit křídla uvnitř pokoje
jako moucha na skle
to jen se stal další prostor
ve mně

a byl z moře, písku a hvězd
po celou věčnost moji dýmu
a lásky z prachu
když shořelo mé srdce
i za tebe

a včely měly karmínové rty
jen svítat
rybám ke konkláve
to když kladly
jikra ticha
abychom viděli
i něco víc
než jen dotýkání
z něhož máme těla

aby bylo co do rakví