Něco z nebásniček.

 

Zmáčená pohádka

Ještě je chlad

a já v mléčných lánech.

Mám nechty snad

ve tvých rubínových zádech.

 

Víčka ti probudím

zeleným vzdechem.

S výrazem naděje

a panickým strachem.

 

 

******

V noci sním,

co jsi zač.

Nechci víc a taky proč.

Cestu mou léčí smích.

Kamennou duši

zas tvůj chlad.

 

******

Na povlečení

Když jazyk po těle klouže, ráno je tma 

a my srkáme silný kafe z očí.

Je z nás milenců

voňavá louže na bílých kolotočích.

 

Pomalý pohyby a rty v pálivosti

krápníkem přikrytá

zarytá 

v slasti.

 

Opile rukou přivádíš škrábanců nicotu,

nechtem vydřenou ránu

smejváš nahou.

 

Krev pak ve vlasech

rozmázneš minutkou breku.

Pevnost v mostech

z minulého roku.

 

******

Trošku barvy na papír

Se sklenkou stínů pohrává si svět,

za troškou, ze světla hradeb

vykvetl květ.

 

Cestičkou z pocitů chodí k nám pošťáci,

všichni mi můžou závidět,

že nemám nic na práci.

 

Když  nejsi, tak nebuď.

Udicí ze slov loví nám pisálci

chvilky k popukání.,

 

Sklenku stínů trhá svět,

za troškou, ze světla hradeb.

zvadl ret.

---