Nikdy Ti neřeknu Lásko...

Nikdy Ti neřeknu Lásko...

Nikdy Ti neřeknu Lásko,

tohle břímě na Tebe nechci pověsit,

nevypálím Ti na rameno svůj Cejch

abych překryl Tvá mateřská znaménka.

Nikdy Ti neřeknu Lásko,

raději Tě budu nazývat

Nenávisti...Odpírání...

Utrpení...Touho....Naplnění...Beznaději...

abych měl koho obviňovat.

Nikdy Ti neřeknu Lásko,

když se vzbudím v hodině mezi psem a vlkem

zahánějíc svůj strach a abstinenční příznaky

hrstí básní a sklenkami vína...

Nikdy Ti neřeknu Lásko,

Bůhďábel kdesi ve mně

se totiž děsí více obnošených trepek a vytahaných tepláků

nežli Golgot a ostrých hřebů,

se totiž děsí více náhradního chrupu a kýlního pásu

nežli podřezaných zápěstí.

Je po půlnoci, Ty poklidně spíš

a já vím, že Ti tuhle báseň nemohu dát nikdy přečíst.

Protože bys mi jí nikdy nemohla odpustit,

aniž by jsi předtím sama sebe

nezačala nenávidět...Lásko.