G - Karlův golf

Karlův Golf

Měli jsme ten den paralelní program se společným návratem domů. Já šel s pánama na „příští čtvrtek“ k Černému orlovi na náměstí, G s Helen na koncert.

Když si mě přišla vyzvednout, Karel, který seděl vedle mě, vyskočil, přestěhoval si pivo naproti ke Standovi a pustil G sednout na své místo. Drželi jsme se pod stolem za ruce, G poreferovala o koncertu a pak si se Standou vyměňovali pohledy zdola a shora na dění ve firmě. K tomu stihla sotva malou kofolu a už nás vyháněli, ať uděláme místo ježkům.

Před Orlem jsme překvapeně zjistili, že mezitím spustil déšť se sněhem a do toho pěkná fujavice. Zeptal jsem se G, kde že má Bublinu. „No jako dycky“ – řekla se zasmáním a rozhodila ruce. „Kde to je?“ – zeptal se Karel. Vysvětlili jsme mu, že až na kraji města, G se ráno obvykle chtěla před celodenním sezením trochu projít. „Támhle stojí“ – ukázal Karel a podal G klíče od svého golfu.

V autě se G chvíli potýkala s páčkama a čudlíkama a pak jsme vyrazili. Ona opatrně řídila vichrem se sněhem, já spokojeně žvatlal, překážel jí rukou při řazení a těšil se domů. Najednou to se mnou hodilo, do silnice ležel vyvrácený strom a G ho objela na poslední chvíli. „Jejda, to by Karel asi koukal, co, kdyby tam nebyla ta mezírka! Jsi ale šikulka, Prdelko!“

Doma byla G taky šikulka a ráno jsem jí jen zamával z postele, když odcházela do práce.

Špičku stromu, co přečuhovala do silnice, někdo uříznul ještě ten den, zbytek jsem pak v létě pokrájel já a spálili jsme ho doma v krbu.