G - Velký Karel

Velký Karel

Jel jsem do Města do bazénu, s Arnym jsme měli sraz na nádraží, jako obvykle bylo v plánu zaplavat si, dát matýsky, pokecat a domů. Zahlédnul jsem, že do vlaku nastupuje i Velký Karel, kývnul jsem na něj, přes sklo si nevšimnul, nastoupil a posadil se někde mimo dohled.

Ve Městě jsem, jak bylo dohodnuto, šel počkat do nádražní hospody. Tam už seděl Velký Karel, u stolu štamgastů se bavil s fousatým železničářem, dali paňáčka, chlapík si nasadil čepici a odešel. Karel si mě konečně všimnul, pozdravili jsme se, přesednul k mému stolu a začal povídat o G.

Na to už jsem byl docela zvyklý, jak byla v klubu za celebritu, hodně lidí z toho prostředí se se mnou bavilo hlavně o ní. Vykládal mi, že se stará o rekordy, vede o nich záznamy, sleduje je a porovnává se současnými výkony. Zrovna nedávno koukal na G výsledky, je skoro na všech délkách tratí těsně za rekordy klubu a kdyby se na to trochu soustředila, do roka je má.

I to už jsem slyšel. Ne takhle souhrnně, ale slyšel. Většinou jsem na podobné řeči nijak nereagoval, Velký Karel je ale prima chlap, mám ho rád, a tak jsem řekl, že není první, kdo mi něco takového povídá, že podle mne by G měli všichni dát pokoj a ne do ní takhle hučet, že by si měla dát do pořádku záda a stehno a že taky už není nejmladší a měla by myslet na děti a ne na rekordy. Karel se zatvářil chápavě a s úsměvem dodal, že to musím já s ní doma dohodnout.

„Nevím, jestli jsem ten pravý, od koho by to chtěla slyšet.“ „Co? To jako? To jako nějakej jinej chlap?“ Pokrčil jsem rameny.

Karel se na chvíli zarazil – „Já jsem byl s Alicí, tou Alicí a pak přišel K. On má čas, to jí vyhovovalo... Stane se, někdy...“

„A peníze.“ – doplnil jsem – „S těma se čas velmi lákavě vyplňuje.“ Karel kývnul.

„To jsme na tom ale stejně.“ „No...“ „K nám taky přišel K.“ Karel se překvapeně podíval a pak mu to došlo – „To jako?“ Kývnul jsem. Chvíli na mě koukal – „Hele, to ale nevzdávej, to nemusí nic moc znamenat!“ Zase jsem pokrčil rameny.

Vtom vešel Arny, představil jsem je s Karlem, přisednul a hovor se stočil úplně jinam. „Kam jedete chlapi?“ „Do bazénu, plavat.“ „To máme stejnou cestu, já jdu na Sletiště, svezete mě?“ „No jasně!“

Vysadili jsme Karla, kde si řekl, a potom jsem Arnymu vyprávěl, co jsem se právě dozvěděl. „A ty jí znáš tu Alici?“ „Znám.“ „Jak vypadá?“ „Dobře, dost dobře, taková Keira Knightley po dvaceti letech a třech dětech.“ „Jo? Toho K mi musíš někdy ukázat!“

„To uvidíš věc! Takovej hajzlík malej, co už v pubertě pochopil, že aby u baru dosáhnul na skleničku, bude si muset zadek podkládat pořádně tlustou peněženkou a začal na tom makat.“

„A?“

„A dosáhne.“