G - Pražce

Pražce

Přijeli jsme domů. Tedy, G nevím, jak to měla, protože jsme přijeli od ní k nám, ale pro mě domů. Káčko ještě vrčelo a stodola nebyla otevřená a už u plotu stála paní sousedka a povídá – „Davajtě pozor, u nas v sklepje blato i voda. A u vas za domem všecko pryč.“ Měla pravdu. Den předtím přišel přívalový déšť, rybníčku nad vsí se protrhla hráz a z potůčku Smraďáčku se na pár vteřin stalo Orinoko. U nás popadlo dva můstky, každý ze čtyř pražců, odneslo je pryč a místo nich nám nechalo asi ar střepů. Vyložili jsme věci a nechali záchranné práce na druhý den.

Ráno jsem obul kanady, prošel se podél potůčku a postupně našel všechny naše pražce a ještě jeden navíc. Hruškový dědek z chalupy pod zatáčkou si přišel popovídat a nabídnul, že odpoledne vyjede s traktůrkem a pomůže mi. Když odešel, okukoval jsem dál sám pražce a jeden po druhém jsem je odpřevracel až k silnici. Došel jsem pro kárku a pro G, G přidržela kárku, já na ní zvrhnul pražec, nahoru jsem vozil pražce, dolu G. Hruškový dědek zase vylezl a halekal na G – To se tak někdo má, takhle se vozit. Taky bych chtěl, aby mě někdo občas vyvez.“

Nevím proč, mohl se vyvážet sám, když měl ten traktůrek.