Výseč

A cinkala a cinkala a vlasy byly čím dál delší,

až zarostla sama do sebe...

A stíny na koberci se vrývaly pod kůži

a bylo jí jasné,

že další přijdou rovnou z kuchyně...

Od hlavy až k patě ji prožírala jistota,

celý povrch, slizký a hladký.

Oči se kalily přitékajícím mořem,

stávala se pomalu mořskou pannou

a zamykala se pořád hlouběji,

aby jistotě uvolnila místo.

...

S jedovatou důstojností pak

naposled použila kapesník,

spasila rýmu

a konečně zmizela

ve vodnaté kaši...