Byla to láska

Byla to láska,

       vzpomínám si na jeho krásné, hluboké, hnědé oči, ze kterých vyzařovalo tajemno. Něco, co mně k němu neuvěřitelně táhlo. Respektovala jsem ho, vím, že jsem nikdy nikoho tak nerespektovala jako právě jeho. On má něco v sobě, co mi chybí, co potřebuju, co jsem hledala. Nezapomenu na to, jak mi hleděl do očí a já se cítila v bezpečí. Ukázal mi cestu, kde jsem se našla. Změnil mi život. Chybí mi, moc mi chybí. Povídali jsme si o věcech, o kterých jsem si s nikým povídat nemohla. 

Avšak jsem ho ztratila z pouhého strachu. Ten strach mě pronásleduje pekelně dlouho. Strach někoho milovat, strach s někým být, strach s někým žít navždy. Ten strach mi ho odehnal z mého života. Strach je to, co mě nenechá žít s někým poklidný život. 

Vím, že jsem ho milovala a věřila mu, jako nikomu na světě. Nikdy nezapomenu na ty chvíle strávené s ním, na ty chvíle, kdy jsem měla tu čest poznat jeho život a cestu, po které se vydal a kterou mi ukázal. Jsem mu moc vděčná a moc bych si přála, aby to věděl. 

Je to minulost plná tajemna, lásky, pochopení, ale také bolesti. Zmizel mi ze života. 

Jediné, co mi zbylo, jsou vzpomínky...