Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePan Hrůza
Autor
Markel
zamýšlela jsem něco veselého, ale...
Ležela nehybná pod rozkvetlou lípou. Krev jí kapala z čumáčku. Ještě před malou chvílí hbitě šplhala ve větvích, zatímco jsme si hrály opodál Honzo vstávej v kolik hodin. Stály jsme nad ní tiše a bezmocně. Růžena opatrně zvedla vychládající tělíčko a nesla je domů. Šly jsme za ní, posmrkávající smuteční průvod. Hebká hlavička Modroočky klimbala pod dětským předloktím. Blankytné oko hledělo k nebi.
Na rozlehlé zahradě uprostřed zelené divočiny jsme mělký hrobeček ozdobily barevnými kamínky a rozkvetlými větvičkami. Hlína za nehty nás tlačila, když jsme se vracely k lavičkám, k nohám sochy panny Marie. Shlížela na nás dolů, bezradně a smutně.
Z okna protějšího domu se vynořila lysá hlava pana Hrůzy. Usmívala se a čemusi přikyvovala, stejně jako dřevěný Budha, na kterého jsme se chodily dívat do výkladní skříně nedalekého starožitnictví.
Pod stromem jsme našly zakrvácený kámen.
Včera večer jsme se smály holé hlavě pana Hrůzy, křičely jsme na celou ulici, plešaté sluníčko vyšlo, koukejte všichni, sluníčko zrovna vyšlo!
A dnes... kradmé pohledy a šepot.
Pan Hrůza, jindy zamračený, masité paže doširoka opřené o parapet, se spokojeně usmíval.