Je čas

My šedé ráno
my z příští trávy
seno a prach,
na kolenou
ze žízně a špíny
u plechových umyvadel
vodě hledáme v tváři
sami sebe

už dlouho
snad stále jdu zrcadly
bláta a srpnových polí
ke svému tělu
a jediné co musím
je poslouchat rádio u zubaře
a jediné co chci
jsi ty

za okny šumí město
zfetovaná holka
se klaní ve frontě u pokladny
u holiče
zametají moje mrtvé vlasy
a prodavač klecí z obchodu se zvířaty
připíná vodítko svému já

je chvíli do půl osmé
voní plameny
jako když to bylo poprvé
se ženskou či zemřít,
nebo bosý
hnát hvězdy nebem

spím
to jen
je čas narodit se