Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seR&E - Botičky
Autor
VH64
R&E další části (vloženo) Prskavky (12.12.2011) Řízky (20.01.2012) Kde ste? (15.03.2012) Perník a Eliška (21.04.2012) Neštovice (16.06.2012) Botičky (15.07.2012) Bříško (18.08.2012) Vy se nám líbíte (15.09.2012)
Botičky
Vydali jsme se na túru do okolí Kateřinek. Měla být poměrně krátká, pár kilometrů, jen tak se projít bez nějakého konkrétního plánu a cíle. Všichni jsme vyrazili dychtivě do nového světa za novými objevy a nějak se nám v tom nadšení stalo, že jsme špatně odhadli směr domů a kilometrů bylo víc.
Chvíli po tom, co jsme s maminkou konstatovali, že jsme asi jinde, než jsme si mysleli, a cesta bude trvat déle, se Renatka začala ošívat. Ona je obvykle trpělivý a statečný človíček, ale tentokrát se zastavovala, krčila nos a dělala ksichtíky, ťukala patičkami do silnice a tahala si za ponožky. „Co je?“ – zeptala se maminka. „Tlačí mě botičky!“ „Vydrž, to prošlápneš!“ Renatka se přes maminku na mě nesouhlasně podívala a zatáhla hlavu mezi ramínka.
Nějaký čas šla bez zastavování, ale pak se na mne zase podívala a zkrabatila nos. „Bolí to?“ „Hm!“ „Dá se to vydržet?“ „Hmmm...“ „Tak ukaž.“ Sundali jsme botičky a ponožky, už měla pěkné otlaky. „Co je, co vy dva, pojďte!“
Dál jsme se postupně propadali, až jsme na klikaté cestě mezi keři a stromy maminku s Eliškou neviděli a ony neviděly nás. „Tak pojď!“ – a vysadil jsem si Renatku na koně. Cestou jsem jí bez vysvětlování sundal vždycky, když na nás maminka s Eliškou čekaly, a naložil, když jsme se dost opozdili. Brala to věcně, děti nás dospělé mají přečtené a ví.
Na chalupě se všechno vysvětlilo. Holčičky měly stejné boty. Stejné až na velikost a Renatka ten den omylem „vyfasovala“ Eliščiny, menší.