H - Dlouhý vedení

Dlouhý vedení

Mám dlouhý vedení. V něčem. Někdy. Občas to přinese dost podivný situace. Jako tuhle.

Měli jsme s Hynkem nějaký jednání s Vilémem a Jarmilou. Míváme ho jednou za čas, obvykle se stavíme u nich doma, posedíme v kuchyni jejich jednajedničky, za pár minut vyřídíme, co je třeba, a pak už jen půlhodinku dvě zdvořilostního tlachání a hotovo. Já ty okecávačky moc nemusím, ale Hynek si je docela užívá, tak dělám jakoby nic a žbrblám jen občas. Ale je to na mně asi i tak poznat, protože oba, Vilém i Jarmila, se na Hynka obrací, i když odpovídají mně. Vlastně, hned poprvé jsem si všimnul, že mají oči jen pro něho, ale nic mi nedocházelo, mám dlouhý vedení.

Vilém a Jarmila jsou pár, předtim už měli každej dlouhý manželství s dětma, ale nějak se to oběma časem zvrtlo a teď jsou spolu. Jemu je asi šedesát, takovej vyžilej potetovanej světák, někde něčemu prej řediteluje, ona lehká přespadesátka se slušnou postavou, hlavně nohy má pořád celkem dobrý. Oba žijou rychle, dost kouří, dost pijou, užívaj si život z tý nekomplikovaný strany. Skoro pokaždý padaly návrhy, že s nima někdy musíme popařit, vyrazit tam nebo onam. Ale mně nic nedocházelo.

Tuhle to nějak konečně s Hynkem dohodli po telefonu, že jako ne u nich v kuchyni, ale v hospodě vedle na sídlišti. Trochu jsem se kroutil a odmlouval, ale protože mi nic nedošlo, nakonec jsem souhlasil a jednání se přesunulo ke zdrojům. Naštěstí si stačili s Hynkem ve třech a nemusel jsem se s nikym moc vybavovat, což by mě asi štvalo. Jen mi možná mělo bejt kapku divný, že jim to nevadí, ale mám to dlouhý vedení.

Když už že zavíračka a domu, prohlásili, že je ještě škoda končit večer a že nabereme do petky a doma taky něco že je, a šli jsme přeci jen do tý kuchyně posedět. Už jsem měl trochu v hlavě, vedení se ještě natáhlo, a jen jsem juknul na hodinky, jak dlouho je to do posledního busíku. Petky byly dvě, doma měli nějakou načnutou slivovici, nejsem moc tenhle přírodní konzument, ovocňáky zrovna nevyhledávam, ale už bylo rozpito, tak co bych ofrňoval.

Jak se blížil čas posledních busů, ukázal jsem Hynkovi na hodinky, Vilém si všimnul a –„Co blbnete kluci, tak tu zůstanete jednou přes noc, uděláme vám lázeň, dostanete župánky a ještě je tam načnutej koňáček. Jarmilo, šáhni pro něj.“ Koňáček já můžu, hlava už jela jen na sporo, nic mi nedošlo a zůstali jsme.

Když končil už i koňáček, vystřídali jsme se postupně v koupelně, opravdu nám s Hynkem každýmu udělali lázeň, vana plná barevný voňavý teplý vody byla fajn a župánky byly taky parádní. Pravda, mohlo mi něco dojít, když je vytáhli, krásný novoučký růžový, ale nedošlo. Mam holt to dlouhý vedení.

Pak nás uložili na rozkládačku vedle sebe v pokoji, mně hezky ke zdi, Hynka na jejich stranu, jak už jsem měl dost, ani jsem se nepomodlil a vytuhnul jsem.

Moc jsem si to neužil a někdo se mnou cloumal, Hynek, že prej zábava neskončila, Jarmila čeká. Dlouhý vedení mám, ale jen takový to nahoře, dole reaguju docela pohotově, topořivý tělíska na rozdíl od mozku fungujou i při dost malym podílu krve v alkoholu a taky - nejen koňáček můžu. Jen mi to zatim ještě nedošlo.

Jarmila byla až na druhý straně pokoje, vypadala fakt nachystaně, s předehrou jsem to teda nepřeháněl a dal jsem se do díla. Jak jsem se snažil bejt užitečnej, někdo mi šahal na zadek, mačkal mi levou půlku, až si povídám – „Ta holka má ale stisk!“, kouknu tam a on to Vilém. Tak jsem mu tu ruku sundal, ale on jí zase hned dal zpátky a zabral o to víc, pak začal tak divně brousit okolo, až jsem se naštval a povídám, že tohle nemám zapotřebí a ať mě zavolají, až si to tam vyřešej, že zatím počkám v kuchyni.

Jenže Jarmila do ní šla hned krok za mnou, tak jsem zkusil na první židli, jestli by se nedalo pokračovat bez cizí ruky na mých půlkách, když jsme tam sami a navíc si na nich sedím, no a ono dalo. V pokoji se mezitím odehrávalo to nejpodivnější z celýho programu. Vilém tam usiloval o Hynka. Zvolil klasickej postup, což Hynek potom okomentoval „Tlama jako tlama...“, ale jak mi taky vyprávěl, stejně jako předtím se mu v hlavě vyrojily ty nejdivočejší představy o možnym pokračování a hodil ručník.

Nabuzenej Vilém se asi potom nudil, nejdřív chvíli poslouchal za dveřma pokoje, pak se krůček za krůčkem posouval ke dveřím do kuchyně, a když mu došlo, že se děje přesně to, co si myslí, že se děje, tak tam na nás vtrhnul a byl samý to latinský slovíčko, kterym se pojmenovávají sociální pracovnice, no ty specialistky. Což mi nepřipadalo moc logický, když mě předtim sám na Jarmilu poslal, ale některý věci nepojmete ani s krátkym vedením a já mám to dlouhý. Chvíli to i vypadalo kriticky, ale zasáh Hynek, zastrčil Viléma zpátky do pokoje a pak jsme tam rozpačitě posedávali ve třech v kuchyni, střízlivěli s čajem nebo kafem, nejdřív nahatý, potom v župánkách, nakonec úplně oblečený, až jsme se ujistili, že se Jarmila fakt nebojí tam zůstat sama, poněvadž nám stihla povyprávět, že občas i nějakou schytá, a vypadli jsme na první busík. Pořád mně to ale nedošlo.

Cestou na bus mi Hynek povyprávěl, co bylo, než mě probudili, jak si Vilém s Jarmilou šeptali, neznělo to jako hádání, ale takový nějaký naléhavý to prej bylo, pak Vilém přišel k Hynkovi a – „Poď, udělej jí to, ona tě chce!“. Předehru dal Hynek košatější než já, ujistil se při ní taky, že vítězství o prsa by v případě Jarmily bylo neprůkazný, ale jinak šly věci docela uspokojivě kupředu, až když prej Vilém prohlásil – „Počkej, já ho rozkouřím!“, a jak řek, tak udělal, spustil Hynkovi v hlavě ohňostroj fantazií. A i když ještě stihnul načnout dílo, brzy ohlásil technické potíže a nabídnul mě náhradou. Dál už jsem si vystačil s vlastníma vzpomínkama, ale stejně mi ještě nic nedocházelo.

Všechno se tím mým dlouhým vedením dopachtilo k cíli, až když mi druhej den Hynek ukázal SMS od Viléma – „Hynku, tahle noc se nepovedla, ale jestli chceš, tak můžeme někdy jen ve třech.“ Zavolali jsme Jarmile, ta o ničem nevěděla, a bylo konečně jasno.

A to prosim jsem už za ty roky, co se známe, dělal Hynkovi ochrannýho kazišuka mockrát, protože baby po něm fakt jedou, kolikrát dost divoce. Jak mi nakonec přeci jen došlo, nejen baby.