G - Do příkopy spad

Do příkopy spad

Bylo to někdy pár týdnů po nastěhování do domečku, jeli jsme po víkendu u G zpátky domů, v pondělí ráno, rovnou do práce.

Na víkend se nepamatuji, ale musel být úžasný, protože jsem cestou blaženě pozoroval řidičku, dotýkal se jí nohy, mlčel a v jednu chvíli mne dokonce napadlo, že je možná dobrá chvíle na umření, protože lepší už to nikdy nemůže být.

O minutu dvě později jsme se přehoupli přes horizont po dlouhém mírném přímém stoupání a v následující levotočivé zatáčce G i káčko zaskočilo náledí. Ještě, než jsme přistáli na boku v příkopu, jsem si uvědomil, že jsem se před chvílí asi rouhal.

V kritických situacích se ve mně probouzí něco cizího. Vypnul jsem zapalování, sebral G klíčky, odvedl nás od vyvržené velryby, zastavil slečnu nebo mladou paní, co jela do stejného města a posadil k ní G, která to vše snášela s lehkým překvapeným úsměvem.

Dva chlapíci v dodávce už u mne zastavili sami od sebe, pomohli mi vystrčit Bublinu zpátky na silnici, pak do servisu na kontrolu a domů.

Večer G jen utrousila, že se jí moc nelíbilo, jak jsem jí nedal šanci něco organizovat a rovnou jsem jí poslal s cizí ženskou do práce, ale potom přes den jí došlo, že to tak bylo asi lepší.