.pandarhei.

Pozdní odpoledne

Pokud chci opravdu pochopit, je nutné, abych se vrátil do minulosti. Vzpomínky jsou neuspořádané, překrývají se. Nepochybně jsem je pozměnil, aby mi vůbec dovolily existovat.

Dosáhnout uvědomovaného bytí lze jedině tím, že dořeknu myšlenky do konce. Půjdu-li pod slova, k pocitům. A za ně: tam někde jsem.

Držím v rukou dopis. Má jediný důvod: jednou provždy tě v sobě zahubit. Abys už nepovstala. Femme fatale ses stala pouze proto, že jsem to dopustil.

Předposlední řádky dopisu: "Kdysi mě napadlo, že bys snad musela dostat rakovinu, aby ti došly souvislosti života. Aby ti došlo, že pohrávat si s lidmi se nemá."

Co jsem myslel "souvislostmi života" a "pohráváním si s lidmi"?  A kam časově umístit ono kdysi?

Ty dvě věty znamenají jediné: přání, abys zemřela.

Tvá existence hubí mou.

9 hodin večer

Venku odbíjí zvon. V hlavě se mi jako oběšenec houpe věta: Proč jsem tak naivní?

Kdo mě tak udělal? Mám podezření, že.. Ne, není to podezření: byla to moje matka.

V dětství mi vyprávěla příběhy jako tento: Chlapeček v parku pozoruje na pískovišti hrající si děti. Chce si hrát s nimi, ale odmítnou ho. Sedne si na lavičku a pláče. Vedle něj se objeví kouzelný dědeček, který mu poví o existenci kouzelných slovíček prosím a děkuji, vysvětlí, jak a kdy se používají. Chlapeček se vrátí domů, pozdraví rodiče a poprosí maminku, jestli by mu dala něco k jídlu. Ta mu namaže krajíc chleba máslem, podá mu ho a on poděkuje. Maminka zvolá: "Tatínku, všiml sis, co se to stalo s naším synem? Oni nám ho snad vyměnili!"

Podobné příběhy jsem po matce vyžadoval. Nasával je. Vyprávěla je v obměnách podle toho, jak mě potřebovala aktuálně ovlivnit.

Jenže: proč mi nesdělila pravdu? Proč dědeček nikdy neřekl: "Uvědom si, že ať se ti svět jeví jakkoliv pospolitý, budeš na něm vždy sám. Jsi do něj vržen beze smyslu a je na tobě, abys mu ho dal." Proč neřekl: "Zamilovat se znamená vložit víru ve svou budoucnost do vztahu, který je ze své podstaty mnohem nejistější než bytí jedince samotného." Proč mě nevaroval?

Matka se povýšila na Boha a pomocí dědečka mi vštěpovala, co pro svět sama považovala za vhodné. Ale to podstatné opomněla.

Může za to matka? Nebo jsem si to udělal později sám?

Potomek musí své rodiče zdevalvovat, aby je dokázal přijmout. Přimáčknout jim hlavu k zemskému prachu, aby je spatřil ve své opravdovosti. Dokud to neudělá, budou k němu stále promlouvat matoucím jazykem.