Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

.pandarhei.

Výběr: StvN
29. 08. 2012
25
41
2952
Autor
unisex

Pozdní odpoledne

Pokud chci opravdu pochopit, je nutné, abych se vrátil do minulosti. Vzpomínky jsou neuspořádané, překrývají se. Nepochybně jsem je pozměnil, aby mi vůbec dovolily existovat.

Dosáhnout uvědomovaného bytí lze jedině tím, že dořeknu myšlenky do konce. Půjdu-li pod slova, k pocitům. A za ně: tam někde jsem.

Držím v rukou dopis. Má jediný důvod: jednou provždy tě v sobě zahubit. Abys už nepovstala. Femme fatale ses stala pouze proto, že jsem to dopustil.

Předposlední řádky dopisu: "Kdysi mě napadlo, že bys snad musela dostat rakovinu, aby ti došly souvislosti života. Aby ti došlo, že pohrávat si s lidmi se nemá."

Co jsem myslel "souvislostmi života" a "pohráváním si s lidmi"?  A kam časově umístit ono kdysi?

Ty dvě věty znamenají jediné: přání, abys zemřela.

Tvá existence hubí mou.

9 hodin večer

Venku odbíjí zvon. V hlavě se mi jako oběšenec houpe věta: Proč jsem tak naivní?

Kdo mě tak udělal? Mám podezření, že.. Ne, není to podezření: byla to moje matka.

V dětství mi vyprávěla příběhy jako tento: Chlapeček v parku pozoruje na pískovišti hrající si děti. Chce si hrát s nimi, ale odmítnou ho. Sedne si na lavičku a pláče. Vedle něj se objeví kouzelný dědeček, který mu poví o existenci kouzelných slovíček prosím a děkuji, vysvětlí, jak a kdy se používají. Chlapeček se vrátí domů, pozdraví rodiče a poprosí maminku, jestli by mu dala něco k jídlu. Ta mu namaže krajíc chleba máslem, podá mu ho a on poděkuje. Maminka zvolá: "Tatínku, všiml sis, co se to stalo s naším synem? Oni nám ho snad vyměnili!"

Podobné příběhy jsem po matce vyžadoval. Nasával je. Vyprávěla je v obměnách podle toho, jak mě potřebovala aktuálně ovlivnit.

Jenže: proč mi nesdělila pravdu? Proč dědeček nikdy neřekl: "Uvědom si, že ať se ti svět jeví jakkoliv pospolitý, budeš na něm vždy sám. Jsi do něj vržen beze smyslu a je na tobě, abys mu ho dal." Proč neřekl: "Zamilovat se znamená vložit víru ve svou budoucnost do vztahu, který je ze své podstaty mnohem nejistější než bytí jedince samotného." Proč mě nevaroval?

Matka se povýšila na Boha a pomocí dědečka mi vštěpovala, co pro svět sama považovala za vhodné. Ale to podstatné opomněla.

Může za to matka? Nebo jsem si to udělal později sám?

Potomek musí své rodiče zdevalvovat, aby je dokázal přijmout. Přimáčknout jim hlavu k zemskému prachu, aby je spatřil ve své opravdovosti. Dokud to neudělá, budou k němu stále promlouvat matoucím jazykem.


41 názorů

oran
03. 10. 2012
Dát tip
svatá pravda, popsané s dostatečnou sebereflexí.tip.

unisex
24. 09. 2012
Dát tip
a sklonit hlavu znamená co?

unisex
24. 09. 2012
Dát tip
dík za kritiku.. já si zas říkám, že pokud se láskou odměňuje, tak pak se musí zasloužit.. bližší mi je, když od rodiče k dítěti proudí bez podmínek.. když prostě je, jako to dítě je ;)

unisex
18. 09. 2012
Dát tip
Dík za kritiku. Těší mě, že je na mě opět někdo přísný - naposledy jsem to zažíval na základce ;)

DavidPetrik
18. 09. 2012
Dát tip
Neni to povidka, ale uvaha. Nenabidla mi nejaky novy vhled, novou myslenku. Coz ji nesrazi, ale take ani nepovznasi. Myslenky jsou poskladane ctive, ale misty pusobi banalne (svym pop psychoanalytickym kontextem, drobivou exkurzi do povsechne metafyziky). Jsem na autora prisnejsi, nez na jine, protoze vim, ze umi psat. Nedavnymi prispevky nastavil latku vysoko a timto textem me neoslovil. Neni to nic osobniho, unisex. Pisu to, jak to vnimam.

*

Tragicus
13. 09. 2012
Dát tip
Nj., cherchez la femme je nakonec vždy cherchez la mère. :) Tentokrát je to doslovnější, což není ani myšleno jako výtka, nebo jen možná mluvíš o něčem, co znám. Jinak mi to připomenulo O. Wilda ("Vždy si přejeme smrt těch, které milujeme.") - to spíše jen letmo, a Nietzscheho (nutnost překonat svého učitele). Tomu krátkému příběhu o dědečkovi jakoby chyběla silnější, výchovnější pointa, nějaké rozhřešení počáteční "křivdy", takto to spíše zní jak z Vládců loutek. Jinak dobré.

K3
12. 09. 2012
Dát tip
Tyhle texty nutí k přemýšlení. Líbí se mi. Ale nesedí mi věty: "Kdo mě tak -udělal-?" "...že bys snad musela dostat -rakovinu-..." "...jak mě -potřebovala aktuálně- ovlivnit." Jinak tip.

Janina6
11. 09. 2012
Dát tip
Jo a jinak, předpokládám, že ty příběhy s dědečkem se vyprávěly malému dítěti, a tomu je myslím celkem v pořádku naznačit, že zdvořilost se mezi lidmi vyplácí. Většinou je to přece pravda. To, že láska je nejistá a život osamělý, jsou informace pro starší a pokročilé...

Janina6
11. 09. 2012
Dát tip
Působivé. Taková věcně zdokumentovaná výprava do vlastních hlubin, a k tomu pár docela drsných objevů vynesených na světlo... V závěru mi jazykově nesedí "aby je spatřil ve své opravdovosti" - nemělo by být "v jejich"? Jde přece o jejich opravdovost, ne o tu jeho? "Matka se povýšila na Boha" mi jako jediné místo v textu přijde přehnané. To by pak byla jakákoli výchova povýšením se na Boha... a od Boha teda očekávám poněkud víc :-)

Edvin1
11. 09. 2012
Dát tip
Poté, co jsem si prožil skoro celý život, čtu Tvé řádky, vlastně jednu velkou výčitku, docela jinak, než jak bych to dělal dřív. Mám za sebou věk mládence s podobnými myšlenkami, jako ty Tvé, tedy plné hořosti a výčitek, a taky věk, kdy jsem vychovával své děti najlépe, jak jsem uměl. Ale i dnes, kdy vidím, jak mé děti (mimochodem, již ve středním věku) žijí, jsem pln ještě silnějších, mnohem zoufalejších výčitek, hraničících se sebemrskáním: Proč, pro všecko na světě, skoro vše, co jsem s nimi dělal, bylo špatně??? Proč jsem z nich nedokázal udělat dostatečně slušné lidi, nebo proč jsem je na druhou stranu nedokázal připravit na tvrdou stránku života? Nebo naopak: Jak to, že jsou někdy tak naivně hodné, a jindy tak nelidsky tvrdé? Teprve při psaní textů po mé padesátce jsem si uvědomil, že i mí rodiče se snažili o to nejlepší, na co dokázali pomyslet. Nikdo není schopen "to leave his box", do kterého je dle své přirozenosti uzavřen. Hodnoty toho svého "boxu" pak předává dál, třeba svým dětem. Ať už jsou k něčemu dobré, přijímajícímu prospěšné, nebo destruktivní. Výsledek? V mých textech, jak zpětně zaznamenávám, jsem zcela bez záměru, intuitivně mnohokrát popsal jak klady, tak zápory mých rodičů. Ale převažuje uznání pro jejich dobrou vůli. A pochopení pro skutečnost, že nebyli schopni oprostit se svého, přírodou, výchovou, společností atd. daného myšlení a cítění. V tomto smyslu je Tvůj text nezralý. Dnes jsi na něj možná hrdý, ale za dvacet let budeš myslet a psát jinak, nejspíš vlídněji. A to i v případě, kdyby Tvá matka byla kurva a otec třeba Ratlíkovým dvojníkem. Nic ve zlém. dědEd :-) P.S. Posílám jedno avízo. Není-li vítáno, omlouvám se.

unisex
03. 09. 2012
Dát tip
a co, štěpáne?

oran
03. 09. 2012
Dát tip
pata dohoda.

StvN
02. 09. 2012
Dát tip
Dobry. Premyslel jsem, jestli je za tim nejaka udalost a popripade jaka. Neco mi to pripomina totiz.

unisex
30. 08. 2012
Dát tip
No, jasně.. Napadlo mě to.. Zní to jako obžaloba, ale ta je následně zpochyněna : "Nebo jsem si to udělal později sám?" Nemám v tom jasno: nakolik je potlačení afektu v textu literární. Třeba McCarthy, zdá se, se bez něj obejde docela. Možná je afekt v kladení otázek sobě (i čtenáří), v pochybnostech. Obejít se bez toho?

Fruhling
30. 08. 2012
Dát tip
Napadlo mě to samé, co Marcelu.K., ještě dřív, než jsem si přečetl její koment. A taky cjci říct, že mě to štve, protože pak na ostatní písmácké texty kladu přinejmenším stejné nároky. Hodně se mi líbí první část, je přísně analytické, skoro jako přepsané schéma. V druhé části už cítím náznak skyrté afektovanosti: projevuje se to od od otázky: "Jenže: proč mi nesdělila pravdu?", která zároveň vyznívá jako obžaloba, což mi nesedí k tomu dokonale odtažitému stylu, který je obžalobou pouze velmi nepřímo: tím, že je chladný a odosobněný.

unisex
30. 08. 2012
Dát tip
díky ;)

unisex
30. 08. 2012
Dát tip
tak ten kýženej výsledek, ke kterýmu chce dojít, by si měl klient definovat s terapeutem na začátku a pak v průběhu terapie.. jak to má klasická psychoanalýza ovšem nevím.. to máš milýho tátu ;) do červenýho trpaslíka sem pořád ještě nepronikl.. zato do dextra jo ;)

Na zdejší poměry dost povedené.. Baví mě na tom hloubka sdělení (jasně, jak pomíjivý termín) - spolu s přístupností textu to tvoří dobrý podmínky pro pochopení. Mimochodem výborná hláška s obilím :-) Je to tak..

unisex
30. 08. 2012
Dát tip
Jsem pouze dokladoval tvé trvzení teorií, to je celý.. Vymlátit si hlavu o relitu, to je práce na celej lajf.. U obilí je to záležitost sezóní: jak rád bych byl obilí oujé -

unisex
30. 08. 2012
Dát tip
to nepochybně - dle shannon-weavrova komunikačního modelu je interpretace sdělení vždy na straně adresáta.. podle mě však nerealistická percepce zdroje sdělení (rodiče) infiltruje i do jeho sdělění (matoucí jazyk)..

unisex
29. 08. 2012
Dát tip
no, ona tradiční psychoanalýza v česku je neudržitelná.. proto mahler jezdí pro katedrách psychologie v republice a dělá nábory.. navíc plýza je běh na dlouhou trať.. je to drahý a výsledek nejistej.. jestli člověk během těch asociací nacpe všechny svoje projekce zpátky do svý hlavy je fakt otázka.. zaseknutej lajf? to má občas každej ne? ;) láska se teď prodává v umělohmotnejch krabičkách.. bych se toho nebál ;)

léčitelka
29. 08. 2012
Dát tip
Velmi přehledně a srozumitelně napsané. I graficky. Líbí.

unisex
29. 08. 2012
Dát tip
kterej to byl?

Marcela.K.
29. 08. 2012
Dát tip
Zdá se mi to? Že dozráváš...

VH64
29. 08. 2012
Dát tip
Já jsem měl také zlaté vlasy...

Čudla
29. 08. 2012
Dát tip
/*

LenLenka
29. 08. 2012
Dát tip
Tohle se mi zdá být velmi podařené. Přidám tip.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru