Čas váhání

I/

Svědek Jan mě veze k břehu

od všech hladových vlků

úžin a fjordů

Na přídi visí pohřební věnce

Pár metrů nad hladinou natahuji ruku,

Svého odrazu nedosáhnu, vzdávám to

Odevzdávám

pokojný výdech slunci, směru kamsi

Hnacím kolem proudu

myšlenkové pěny

„Když se večer zadívám na hvězdy

Lehnu si,

abych nezakláněl hlavu

Vůbec by mi nevadilo, kdyby

přestala fungovat gravitace

a mohl jsem mezi ně spadnout“

Sv. Marek - syn Jany Marie

(Osvobodil svou mysl,

uvězněnou jak princeznu ve věži)

II/

Všude samá voda,

na břehu přihořívá,

hoří

-Kdo zapálil stáje?

Ubohé koňské duše

laškují nad hroby

a řehtají po větru

Pálím Františka

za jejich další cestu

Ach,

padly stromy od plodů

za hranici bytí