pozorného posluchače

Někdy si přeju být temným zákoutím starého domu

to když se cítím jako oběť

životních rituálů

pořád se někde něco děje

...

to se toho napovídalo

jen kolem domu!

až tě raději nechtěli vidět

rychle zapomněli

a člověk si vlastně přál

aby pro ně byl mrtvej!

protože tvůj život je stejně nezajímá

jsi křoví jejich dějů

jen kvůli naslouchání a přikyvování

je pro ně člověk cennej

(asi jako pomíjející móda)

ale nestěžuju si,  je to běžné

stát se na nějaký čas

součástí jejich hry,

dobrovolně

pak uhneš na další strakatou cestu

sedíš na židli u hospodskýho stolu

nasloucháš příběhům

...

vždycky se někdo najde

kdo si tě všimne

 kdo potřebuje

pozorného čtenáře.