Den dobrý

Slézám z vrcholku stromu s opičí zručností, z koruny vyhlídky

všeho nečasu našich prapředků na poslední větev, volný skok

s přísnou gravitací do přívětivé náruče Matky.

Doba oběda a nasycení božské formy, posvátné schránky a

ulity ducha.

Nejdříve je třeba nasbírat v lese padlé větve, kusy surového

dřeva a rozdělat oheň. Do lůna plamenů, do žhavého elementu

vložím ulovené ryby, naplněné zázvorem a česnekem. Pstruhy

nechám ležet v ohni a točím. Jen chvíle a hostina je na světě!

Z rybí páteře odlupuji kusy horkého, lahodného masa a jedním

tahem páteř odstraním, maso dojím a poděkuji za život životu.

Do popela zahrabu pár brambor a jdu si k potoku pro vodu,

naberu do konévky a ohřeji na žhavém uhlí. Děkuji.

Voda v konvici pomalu pobublává a syčí, odstavím ji a nechám

mírně zchladnout. Nahřeji si gaiwan a nasypu do něj listový,

černý pu-er. Čaj zaliji vodou a první nálev rozliji kolem, věnuji

ho duchům místa, další nálevy si už patřičně vychutnávám.

Brambory jsou už akorát měkké, připravené ke konzumaci.

Žhavé pohasím vodou z potoka a odpočívám, čtu knihy nebo se

jen kochám přírodou a procházím se po pahorkách, kopcích a

loukách. Takto trávím celé odpoledne.

V podvečer, pokud nepotkám známé nebo další poutníky,

jdu na návštěvu k matičce. Posedíme, mlčíme a mluvíme,

častokrát mě podaruje pečivem, tak s radostí povečeřím

chléb a kousek sýra. Na večer se projdu nočním městem

a usednu na zahrádku nebo ve své oblíbené hospůdce,

dám si jedno, dvě, tři pivíčka, zkrátka jak to padne.

Později rád pozoruji hvězdy v přírodě, protože město je

příliš osvětlené a obraz placenty hvězd zaniká v neonech.

Kochám se, kochám, miluji ty pomíjivé chvíle. Jdu do své

venkovní boudy, bývalé večerky mého otce, lehnu si na

gauč pod otevřeným oknem, zachumlám se do starého

spacáku, ještě chvíli pozoruji hvězdy a odeberu se ke spánku.