Vyhoďte ho z kola ven

JÁ mám narozeniny (celý Vesmír oslavuje) –

už dvaadvacet let Jsem Venku –

vytáhli mě z lůna do Lůna.

Ačkoliv Existuji o devět měsíců déle –

to se Duše zhmotnila v Čase a Prostoru –

ZYGOTA s kompletní sadou chromozómů.

(Kdo by to byl řekl?)

Vyhnul jsem se potratu i interrupci –

to skutečně stojí za oslavu, no ne?

 

Dva roky jsem válel kde se dalo,

plazil se a lezl po čtyřech a najednou

chodil a dokonce do školky, představte si!

Zázračné dítě, které je v Mateřské školce

a nikdo ho tam nemá rád, nesnášejí ho!

Ostatní děti na něho neustále donáší paním

a slečnám rádo-by Vychovatelkám!

Rádi se s ním perou, protože to vždycky

odnese on! – A tak jsem to s pomocí těch

výtečníků a učitelských děcek dotáhl až

do Polepšovny! Noční můra pro každé dítě!

Zlé, odporné, děsivé místo s potemnělými

místnostmi a kotci! Hnusné, sprosté a

nevychované „sestry, ošetřovatelky“ –

nenávidějící svou práci, ukájející se mocí

jako v románu od Keseyho a děsící přítomné

děti, ještě víc, než samo „ozdravné místo“.

Dětské peklo beroucí dech a spousta

jedinců nevychovaných rodičů, nesnášející

vše kolem sebe! Agresoři, tyrani, mučitelé

zvířátek i lidí a šikanující „děti-démoni“.

Staré rozvrzané železné postele – klece

se stoletými matracemi páchnoucími močí.

Nemožné a nechutné jídlo na špinavém

talíři s chlupy a vlasy strašidelných bab!

Všechno smutné a pohřební, stěny nasáklé

plísní a strachem, výkřiky a pláčem!

Nejděsivější období života zúčastněných,

trpících v týdnech této šokové terapie!

Jediné světlo ve tmě je myšlenka na

návrat domů, vběhnutí do matčiny náruče.

Čas se naplnil výše zmíněným okamžikem

štěstí! Trýzněné děti, vyděšené zažitými

zkušenostmi konečně cítí ochranu v blízkosti

svých rodičů, plačící tentokrát štěstím!

Žádné z dětí se zaručeně, za nic na světě

nechce vrátit do onoho děsivého panoptika.

Bohužel mnozí nemají na výběr a musí se

vrátit anebo putují do dětských domovů,

protože rodiče o ně už nejeví zájem!

Bytůstky s větší dávkou štěstěny se mění

v důsledku zažitého na krotké beránky a

mohou zůstat doma s rodiči či prarodiči.

Nejinteligentnější jedinci rozpoznali, že

hrůzné terárium byla především psycho-

logická hra jakéhosi velkého mystéria,

přesahující základní morální vědomosti,

přehled a znalosti jak ostatních děcek,

tak všech rodičů a snad i účinkujících

sester v děsných, zaprášených pláštích.

 

Poslední rok v Mateřské školce jsem přetrpěl

s vědomím, že se nesmím nechat vyprovokovat

ostatními adepty předškolního věku a poslouchat

(ne)mocné Chovatele na slovo. Však s polehčující

okolností, že jsem chytřejší, než oni, což jsem

samozřejmě nemohl dát najevo, ale věděl jsem,

že tomu bude už brzy konec. Nevím proč, ale

skýtá se otázka: Kdo, že je vítěz tohoto klání?

 

 

                                            

                                                                  Říjen 2012

---