kukuřičné děti/ a…

musí se číst pomalu ...a pak je krásná :) t.

Potichu a nenápadně přidýchávám...*

"bosými nohami" - to mě také nepříjemně škráblo. - takovéhle chyby jsou zbytečné. - nad nutností zájmena "všechen" ve 2. strofě bych se také ještě zamyslel.

"dech kapitoly" - ozdoba navíc. vybral bych buď dech, nebo kapitolu.

celkově mi to přijde dost introvertní, do sebe zatočené, ale jsou tam jasná, výrazná místa.  - tak napůl. myslím, že když se budeš chtít víc vynořit, což třeba přijde, bude to víc tryskat a zářit.

mám pocit, že zatím zkoušíš a ohmatáváš, co by mohlo být použitelné a co bude lepší opustit, hledáš orientaci. - ale to vlastně děláme všichni, takže to není výtka, spíš postřeh. - 

swen píše zahustit, nevím, jak přesně to myslí, mě napadá zintenzivnit. - to by znamenalo proškrtat a nechat jádro. - tohle meandrování je pološedé. - to mi úplně nesedí. - abstrakce a obrazivé odbočky to rozmělňují. - jestli to tak ovšem má být, tak potom nic. :)

děkuji všem, především za čtení!

bergu: asi to jinak neumím, nebo spíš mám užvaněné období. děkuji za upřímnost a za ;)

swene, hutné texty, to je tvoje parketa ;) i když u těch posledních čtyř řádků jsem měla pocit, že jim něco nepatrného schází, ale já se znám, začala bych to rozestýlat a nakonec bych to smazala. takže jsem to sem dala a nechala čtenáře, ať si s tím poradí po svém.

děkuji za a za ;)

a2a2a: ...tvé verše působí, jako by se zastavily na každém řádku...

: jsi velmi vnímavý čtenář. přesně o tohle usiluji, nebo spíše, když píšu text, tak mám potřebu, aby každý řádek měl svou vlastní výpověď a zároveň zapadal do celého textu. nejde o to, že bych to hrotila, tak nějak to ze mne vyplývá, něco jako estetická úchylka.

děkuji a omlouvám se za opožděnou reakci, byla jsem mimo ;)

úplně parádní

velmi...  t.

Líbí se mi ta metamorfóza motivu ryby; a subjekt, jak je postupně "skládaný" z motivů krajiny (ze součástek příběhu), až ryba jedno srdce... Zaujalo mě, jak text nakládá s časem, jak jej rafinovaně hněte spolu s prostorem do výsledku, který není lineární ani jednoduše cyklický. Je fyzický. Odtud pak působnost celku. Jehož části by možná stálo za to nepatrně zahustit, ale co už... je to tvůj text. A mě zaujal.

*

První strofu vnímám jako kompaktní, sevřenou - nájezd víc než nadějnej. Tam dál poezie furt žije, o tom žádnej dišputát!, ale už jen poezie, páč výpověď se mi zdá až příliš rozmělněná určitou "vyumělkovaností"... nebo jak to příhodnějš nazvat.

Prostě a jasně: na můj vkus ses pak trochu moc rozkošatěla, což je, samozřejmě, jen a jen můj problém.

Ale i tak dvě zvězdočky určitě. **

máš krásnou baladickou schopnost vyprávění , kdy tvé verše působí, jako by se zastavily na každém řádku, protože chtějí, aby se vstřebal.

a sakra .. jo *

/*