Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

R&E - Šiška

17. 11. 2012
7
8
1280
Autor
VH64

Šiška

 

Byli jsme na výletě. Nevím kde, nepamatuji si místo, jeli jsme poměrně daleko autem a pak jsme jen tak courali. Chodili jsme jakýmsi lesoparkem, řídkým, bez keřů, jen se stromy a spoustou cestiček vysypaných makadamem, pískem nebo alespoň hodně ušlapaných, jak se všude kolem procházeli další lidé.

Eliška, která je normálně dítě na gumičce a odbíhá, předbíhá nebo dobíhá, jak jí kde co zaujme nebo otráví, se držela stále blíž, až nakonec šla za ruku s maminkou, vypadala soustředěně a nemluvila. Když jsme prošli celý lesopark a vyšli na pěknou asfaltovou silnici, konečně se ozvala – „Maminko, mně se chce kakat!“ „Tak se vykakej!“ „Kde?“ „Tady někde.“ Eliška se ani nerozhlédla, sedla si na kraji silnice na bobek, a když zase vstala, zůstalo po ní něco naprosto neskutečného. Nevěřím, že někdo z kolemjedoucích motoristů, a přehlédnout nemohli, by k té věci přiřazoval hubeňoučkou pětiletou holčičku.

Kdykoli od té doby vidím Kocoura nastupovat do Kosmíku před odletem z planety, na které čas běží pozpátku, vzpomenu si a zatrne mi.


8 názorů

VH64
16. 01. 2013
Dát tip

To je ovšem na miniaturku. Jako když si k Džardovi přišel prdnout ten děda.

Děkuji!


Zordon
15. 01. 2013
Dát tip

To já jednou s dvouletým synem seděl na zahrádce restaurace a čekal na jídlo. Syn si zdatně odříhl a veškeré osazenstvo se obrátilo na nás. S načatým pivem před sebou bych nikoho nepřesvědčil, že to byl ten blonďatý chlapeček s velkýma očima...no ani jsem se nesnažil, však já mu to někdy vrátím.


VH64
18. 11. 2012
Dát tip

Děkuji uctivě!

 

potomekšibeničníhodítěte

Samozřejmě, a ono pak svítilo...



Alegna
15. 11. 2012
Dát tip

:)*


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru