Katarze

Každý máme nějaký svůj rituál, jak se zregenerovat po náročném dni. Já mám tenhle: sprcha, vana, sklenka vína, voňavá hydratace na kůži, saténové povlečení a myšlenka na něco.. krásného :)

Vyčerpaná z boje za cizí sny,

co možná vyděděnci zahodí,

nacházím azyl pod hladinou.

 

Zavírám oči

i jemné cévní kapiláry.

Vzduchové perly stoupají

z úst do nosních dírek. 

Utéct co nejdál....

 

Oči dokořán a nádech.

Z boje se přeci neutíká. 

 

Tokaj se pyšní čirou jiskrou.

Umět tak nasypat do vína

všechny obavy.

Pěkně je zavraždit v trávicím traktu.

Adekvátní trest za nepokojné noci,

za šedivý pramen na skráni. 

 

Zbytky náročného dne,

zajatci víru u mých nohou,

odplouvají

do kanálu jménem minulost. 

 

Mléko s vůní jahod

se vpíjí do pórů.

Rituální masáž nepodstatných jizev.

Těch, co jsou vidět. 

 

S rozkoší  se balím do hedvábí.

Přemýšlím o dotycích těl,

jež mnohdy znamenají

tak zoufale málo.

 

Živočišný vzorec o dvou neznámých,

kde výsledkem je orgasmus. 

Prsty smí všude,

jen ne pod kůži.

 

Ústa, unavená kadencí argumentů,

odpočívají v přihlouplém úsměvu

nad vzpomínkou.

Ten den práskla i okna 

silou okamžiku.

 

Jak ses dotkl

mé duše. 

---