Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Moje hvězda

03. 01. 2013
7
8
669
Autor
Annabella

Každodenní, stále se vracející a opakující.
Tvůj hlas má fialovou barvu a stacatový rytmus, nemluvíš na mě a přesto říkáš, že mám zkoušet se s tebou dorozumět slovy. 

Ignorancí k lepšímu světu
Dokončuji svou možná předposlední větu
Protožes mě nechal stát
Hádám že už mne nemáš tolik rád
Tolik jsem ti věřila, zlato
Jo, bolí to, ale to mám za to
Až zase nebudu nikde moc v klidu stát
Prosím pak řekni mi, jak mě máš rád
Měla jsem pocit, že jsme spravili rozbitý vztah
A ty jsi chtěl nechat to tak
Teď spíš zdá se mi, že neumím dýchat
chtěla jsem pod vodou směrem k tobě lítat
Tenhle vztah není nově opravený
Něco z něj zmizelo a už to prostě není
Ty ale říkáš, že nemám se rvát
Že klidně můžu dál spát?
Já vím, je to dávno, co byl jsi můj kamarád
Nebylo kam pospíchat a nemám
                         ti už vlastně ani pořádně co dát.

Vím, dávám sebe, ale nevidím na nebe, které bez tebe tolik zebe a dnes ... už není co říct.


8 názorů

Benetka
21. 02. 2013
Dát tip
Líbí. Někdy,když jsou verše příliš uhlazené jsou jako bez života.V upřímné drsnosti je síla.

alcap on e
08. 01. 2013
Dát tip

tip


Annabella
05. 01. 2013
Dát tip

Díky vám všem.Potoku, ještě jsem nepřišla na to, jak je správně uvařit, bojím se, aby nebyly převařené. :)


Jo. líbí se mi to. Tip*


Alegna
04. 01. 2013
Dát tip

T*


Čudla
04. 01. 2013
Dát tip

Líbí*


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru