Kvůli tobě

Snad jsem se narodil jen kvůli tomu 
postát nad hroby, v nichž leží stíny mých přítomností 
na rub povolávacích rozkazů jim napsat merde  
propustit ruce z vězení všech gest 
už nikdy neuvěznit květiny ve váze, jež je průhledná jako lež
kterou si pravdu činíme alespoň trochu snesitelnou
ale dát jim svobodu uvadání
a tak být na chvíli Bůh  
na tvář vymyslet ti dva malé drahokamy
jeden stesk iluze a druhý ametyst dívání
a cítit pak ta mizení s každým zavřením víček
jimiž se přepínáš do tam a tady 
v síťce od pomerančů ti přinést samodržící punčochy
protože už jen ta představa znamená, že ještě sním    
barvu na vlasy, která tě činí součástí soumraku 
a chléb, kterým dáváme smysl času, hlíně a jaru
snad jen jít obilím je skutečná cesta, která je i není jako smrt 
když vzkříšeno vstává rok co rok z polí, aby se dotklo stébel těch, kdo jdou, a nebylo  
a pak v první ulici, jíž začíná vědomí návratu 
hledat své povinnosti jako je tělo, bolest a radost 
jen kvůli tobě