Byla jsem a budu

Procházela jsem znovu jednotlivými pokoji toho domu - pokaždé byly jiné, jinde, geometrické tvary se přelévaly jeden v druhý.

Schody vedly vzhůru, pokoje nahoře byly nablýskané, uklizené, vzdušné. Poslední schodiště bylo už jen visutý most, kapitánský můstek volně trčící v prostoru...

Musela jsem se vrátit dolů. Na to místo až nahoru člověk musí dojít, aby věděl, kde všude bydlí, ale žít se tam nedá..Jen úzký prostor k rozhlédnutí.

Stavba životního domu se nedá naplánovat, děje se, roste sama, o své vlastní vůli. Z podhoubí předků, na základech tvých rozhodnutí.

Jistě, rostu si do lesa. A bez kořenů ve tmě bych nemohla vidět z takové výšky tak široký prostor ...