Wičasa wakan (svatý muž)

Wičasa wakan (svatý muž)

V tichu jest skryta moudrost rudých bratrů
hluboce věřících v toto znamení
přivádějící tělo, mysl a ducha
do dokonalé rovnováhy a souznění.

Neochvějnost a klid, toť velké mystérium
v bouřích existence.
Posvátné ticho jest Božím hlasem
pro všechny jeho svěřence.

"Slova jsou draze zaplacené prázdné nádoby
od dobrých skutků, kterých docházejí zásoby."

Má příroda, má svatyně, můj chrám.
Tajemná stinná modlitebna původního pralesa
co sahá od země až vysoko ke hvězdám.
"Proč země umírá?" Ptají se nebesa...

Sluncem zalité lůno panenských prérií
rodí své milované plody.
O věže a vrcholky nahých skal, působící závrať,
se nárazový vítr tříští a rozbíjí.

Velký praotec slunce zažehává svůj večerní táborový oheň,
ke kterému zve duše svých trosečníků Manitů,
v drápech je přináší posvátný orel,
symbol země potřísněné krví svých synů.

Vláčí sebou pochodeň,
aby mohl posvítit na cestu svých bratrů.
V čele sám wičasa wakan jako posel,
co třímá na svých bedrech nejmocnější ze všech zbraní,
válečnou sekeru.