Naděje umírá poslední

Miluji tyhle životní příběhy a okamžiky, které vypovídají o naší přítomnosti, opřemé o prožité tyhle předměty o tom mohou vyprávět.....mám i fotku interiéru a nevěřili byste.....byl to romantický kus vlaku....kdysi....

 

Na malém nádraží tiše stojí

čekaje, zda-li ho s vlakem spojí

I když už dávno mu odzvonil umíráček

čeká tu v pokoře - "co kdyby" - malý vláček.

Uprostřed ticha zrušené stanice

vzpomíná na časy, kdy byly pranice

u jeho dveří a nástupiště

pročpak ho dali sem  na smetiště.

 

Koleje něžně mu kola hladí

nádražní vítr však moudře radí

tak ses mi příteli do očí smál

hnal jsi se přede mnou jak velký král

pískal si, houkal a syčel jak had

jenomže pořád jsi byl jenom vlak...

ujížděls osudu zpíval si "tralala"

nakonec koukám že i rez tě dohnala

 

to bylo smíchu a vychloubání

koukej se támhleta nebo tamta

a teď ti úzkost v řeči brání

všechny cos vozil teď vozí auta

 

Celý svět ležel ti hluboko u kol

uznávals jen všechno o mašině

teď už tě čeká jen poslední úkol

umřít na nádraží v Domašíně.

 

© Helgard 2013

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---