PELEGRIN 11,12

 

Pantáta odebral mladíkovi knihu z ruky a začal v ní listovat.

Navzdory pradivnému názvu uvnitř bylo vše psáno po vodnicku.

Nakonec zapíchl prst na hustě popsané stránce.

„Tady! Tady je návod a rady, jak postupovat při očistném rituálu.

Koukám, že zaříkání tu máme celou škálu, ale tohle je příhodné,“

poklepal na jedno místo v textu.

„Rozhodně je vhodné, tak se ho vzápětí nauč zpaměti.

Odjakživa platí, že se nesmí nic předčítat. Až se začne, tak už nesmí nic zaskřípat.

Jinak se snaha rozplyne a platnost kouzla pomine. A to by byl průšvih, Pelegrine.

Průšvih nad jiné.“

 

Pelegrin už měl postup naučený.
Zaříkávání si opakoval a opakoval.

Dokonce když se blížili s pantátou na místo akce, si je mumlal pro sebe.
Okolo vodnického kamene bylo už diváctva skoro nepřehledně.

Shromáždily se tu skoro všechny rybí rody. Z ryb chyběla jedině štika Cecílie s manželem.
Ryby si totiž kdysi odsouhlasily, že štiky na schůze a shromáždění nesmí,

neboť místo schůzování se často snažily poobědvat někoho z přítomných.
Z obojživelníků byli přítomni všichni. A to včetně hojného potomstva. 
 

Když se vodníci přiblížili, veškerý hlahol a ruch začal ustávat.
Nakonec bylo okolo kamene téměř úplné ticho.

Pantáta zkontroloval, zda s kamenem nikdo ze šprýmu nemanipuloval,

ještě jednou přeměřil bystrým okem vzdálenost od jeho povrchu k hladině,

odkašlal si a oslovil přítomné:

„Dámy a pánové, jako správcové zdejšího povodí je v naší moci pomoci, když se marodí.

Voda je nemocná, voda je špatná, víme. Než bude škoda nenávratná, tak ji dnes vyčistíme.

Konkrétně ji kouzlem svým vyčistí syn Pelegrin. Pelegrine…“ oslovil pantáta mladíka.

Pelegrin předstoupil před dav a začal odmotávat ze svého klobouku dlouhou stuhu.
Když byla celá odmotaná, jeden z konců zasunul pod kámen a pak jej začal v kruhu obcházet.

Kráčel pomalu a majestátně. Při kroužení se stuha omotávala kolem.

Pelegrin ji pořád držel napnutou, aby byla dobře utažená.

Když byl kámen dozdoben, zasunul pod něj také druhý konec stuhy.
Byť to mezi diváky trošku šumělo při pohledu na podivnosti, které jim mladík předváděl,

teď nastalo ticho. Okolí bylo nabito energií plnou očekávání…

 

 

**12**

 

Pelegrin mohutným skokem kámen přeskočil a pak to udělal znovu.
Z náprsenky svého fráčku vyndal zelený ubrousek a položil ho do středu kamene.

Pomalu se narovnal, podíval se vzhůru a mohutným hlasem začal své zaříkávání:

 

„Žádám tě vodo
zbav se špíny
ať vidno na dno
do hlubiny

 

 

žádám tě vodo
zatrať špínu
navždycky zbav se
temných stínů

 

 

Jak prohlásil, tak učinil, a opravdu podrážkou pravé boty udeřil do ubrousku.

Odstoupil a rozhlédl se okolo sebe.
Chvilku se nedělo nic…
 

Najednou, bez varování, se ozvalo zahřmění a voda začala něco,

byť nikdo pořádně nevěděl co, sama se sebou dělat.

Z podivného pohybu nakonec začaly tryskat miliony malinkatých bublinek.

Bublinky se zvětšovaly. Kolem to vypadalo, jako by voda vřela.

Publikum znejistělo a někteří z mladších diváků začali být téměř vyděšeni.
Najednou!
V bělosti vřící vody se začaly objevovat tmavé stružky, pak až potoky,

a všechna ta vodní temnota splývala směrem ke kruhu.
Na něm se během chvíle utvořil tmavý chuchvalec, který postupně houstl a houstl, až…

 

Voda se zklidnila a v její průzračnosti byly vidět jen ohromené zástupy přihlížejících.
Všichni, zprvu nesměle, pak ale naplno propukli v mohutný jásot.
Pelegrin se sehnul a šedohnědý krystal velikosti brambory, který ležel na oltáři,

zabalil do ubrousku. Zvedl jej nad hlavu a prohlásil:

„Akt očisty je dokončený. Zbyl jen krystal a ten je zabalený.

Večer se s otcem domluvíme, jak s ním naložíme, aby nemohl nijak ublížit. 

Voda je zbavena potíží a dozajista je čistá a ne špinavá.“
„Bude oslava!“ Zakřičel kdosi v davu a kolem propuklo veliké veselí...