Lvi

mému neexistujícímu bratrovi

Lvi

 

Nevrť se tak v tom pyžamu;

podívej! – oranžáda ti dosedá na stěnu.

A lev z plyše nekouše:

přiviň si ho blíž;

vidíš,

a už spíš

sladce,

hladce

 

a přeci vratce.

 

 

A když se v noci probudíš,

chvěním celičký změněný

ve své hlavě

všechny jsi je viděl trpět

jako raněné laně;

ale i když na zčernalých stěnách

klíčí džungle stínů

ty – prosím! – neztrácej víru,

 

že lvi nemají zuby.

 

 

A až jednou přijdeš na to,

jak se věci doopravdy mají

- lvi přeci jen nejsou tak chudozubí,

jak se zdají -

mysli si aspoň,

že je jednou zkrotíš

- jako světla krotitel,

co uprostřed džungle stínů

 

nikdy neztratil víru.

 

 

A když zase usínáš

- na sobě pyžamo žirafí

a lev bezzubý

ve tvé náruči -

říkám si:            

 

kéž by tak bylo v mojí moci,        

abys sladce spal ještě pár nocí.

---