skrývaná

je to jako být oslněn září
diamantu, co mi vybrousili na míru.
a muset skrývat pod rouškou noci v tajných schůzkách
že mi přejíždí po tváři a v jeho záři
vzdychám spokojeně po doteku jeho hebkých hran na mém těle
v nejhlubším soukromí.

jako být uchvácen krásou
perly, o jejíž schránku jsem dlouhé měsíce zakopával
než se mi otevřela a dovolila mi
zbožňovat její tvar.

muset lhát a zamlčovat
         ač bych se nejraději dmul pýchou
i když to každý tuší
a každý se ptá -
z úcty k tobě odpovídám nepravdou.
kvůli tvé
       pověsti

jako bych byl prašivý pes!
nebo jako by přeskakující
jiskry vášně
byly snad odporné!

teď už na tom nejspíš stejně
nezáleží...

je to pryč a já
mlčím dál
           o tom co
prý stejně všichni ví a zatím
se nepřestali ptát.

z úcty k tobě.
z lásky k tobě.