Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

PELEGRIN 31,32

05. 06. 2013

1150

Autor

baaba

Z předešlých kapitol:

Pelegrin se seznámil s pivovarským učněm a jeho prostřednictvím i se sládkem Přibylem. Nakonec se sládkem zůstali o samotě (tedy krom ukrytého pana Rosničky)

**31**

Protože se vodník přiznal i k tomu jak se jmenuje, tak ho sládek oslovil jménem:
„A teď mi prozraď, Pelegrine, čím se zabýváš. Tedy pokud to neskrýváš.“
„Vodě rozumím, nic jiného vlastně neumím. Dokážu ji najít skoro všude.

Už to tak bude, že pro ni mám cit. Umím i její chuť vylepšit.“
„Takže jsi něco jako proutkaři? Těm se také podaří za pomocí proutků vodu vyhledat.“
„Mně proutků netřeba,“ usmál se vodník.
„To bys nám mohl vytrhnout trn z paty.“
„A jak?“
„Byl bys úplně zlatý, kdybys koukl na studnu, ze které vodu nabíráme.

V zimě jí je dost, ale v létě občas skomíráme. Je to dobrá studna,

leč v létě se drží voda skoro u dna.“
„Proč by ne,“ pane sládku, „kde ji máte?“
„Tady dole, v chládku,“ ukázal pan Přibyl prstem na sklep pod nimi.

Sestoupili do ležáckého sklepa.
Pelegrin měl oči navrch hlavy. Takové veliké sudy předtím neviděl.

Byla tam i spousta menších, ale sklepu vévodilo deset ohromných sudů,

do kterých by se vešlo bydlení pro celou Pelegrinovu rodinu.
Sládek ho zavedl do zadní části sklepa a otevřel dveře.

V další místnosti bylo ještě chladněji než ve sklepě, a tma.
Přibyl zapálil olejovou lampu, vstoupil, pokynul vodníkovi

a zastavil se až u kamenné obruby studny.
„Jsme tu. Drž se stupaček, jinak by ses zřítil. Chceš, abych ti svítil?“
Pelegrin nasál vůni vody a zavrtěl hlavou. „Není třeba. Klidně se i vsadím, že si s tím poradím.“
„Ty jsi, jak říkáš, odborník. Jen si s tou lampou připadám jako komorník.“
Pelegrin se na sládka usmál a znenadání hupsnul do studny.
Dole se ponořil do chladné vody a uznale nad její čistotou pokýval hlavou.
Prozkoumal dno, aby zjistil, kudy voda pramení, a to místo trochu rozšířil.
Nakonec si řekl, že nebude od věci trošičku vylepšit vodě chuť

a vytáhl z kapsičky lahvičku od paňmámy. Ukápl do studny jednu kapku,

voda začala lehounce vřít, a pak se zvedla hladina.

Pelegrin vyskočil ze studny, až se sládek skoro lekl.

„Hotovo, už bude i v létě vody dostatek.
Změřte si ji podle stupátek. Bylo jí u posledního, teď už je u prostředního.“
Pan Přibyl se nahnul s lampou do studny a nadšeně zvolal:

„Patří ti obrovský dík. Ty jsi vážně kouzelník. Vody bylo nepatrně, teď se studna tváří plně.

Neboť čas kvapí, jdeme to zapít.“ Vzal vodníka za ruku a vedl ho pryč.

**32**

Pan Rosnička si úlevně oddechl, že sládek Pelegrina nezamordoval.
Jakmile zmizeli ve sklepě, dostal takový malý strach.
Jenže když se dlouhou dobu nevraceli, strach rostl jako obluda,

která žabáka nakonec celého schlamstla.
Sotva zavrzaly dveře, ufff, to byla rána, jak kámen spadl žabákovi ze srdíčka na podlahu.
„Mě za tu chvíli málem omyli, a milý sládek s tím naším trumberou, se vracejí s veselou,“

kuňkl si tiše pro sebe a kroutil hlavou nad tím, jak pan Přibyl poplácává vodnického synka po zádech.

A proč by nepoplácával.
Sládek měl radost z toho, jak se u studny dobře pořídilo.
Bylo to jeho jediné, opravdu veliké trápení.
Nedostatek vody zdržuje celou tu cestu, na jejímž konci je pěnivý nápoj.
Mohli sice nabírat vodu z náhonu sousedního mlýna, a občas to v letním čase i dělali, ale…
studniční byla mnohem lepší. Ten mladík jim moc pomohl. Léto je pro pivní cech hlavní sezónou.

Zase plácl Pelegrina po zádech:
„U nás žízní nikdo nezhyne. Dáš si taky, ne?“
Natočil, a položil před Pelegrina korbel s bílou čepicí.
„Víte, pane Přibyle, možná je to nemilé, ale mým nápojem je voda.

Tomuhle říkáte pivo, a já vlastně ani nevím, co to je.“
Sládek úplně ztratil řeč.
Ztěžka dosednul, dlouze se na vodníka zadíval, a pak pravil.
„Jaktěživo jsem neslyšel o nikom, kdo by neznal pivo. Tam odkud pocházíš, se pivo nevaří?

U nás ho pijí téměř všichni. Například dřevaři, písaři, rybáři, ale i mocnáři

a vladaři ho mají v oblibě. Když neznáš, tak neznáš. Je to vlastně putna.

Napij se a řekni, jak ti chutná.“

Pelegrin zvedl korbel s obavou.
Když měšťané popíjeli, cítil tu zvláštní nahořklou vůni. Z korbelu přímo sálala.

Chtě nechtě zvedl pivo k ústům.
Raději zadržel dech.
Opatrně polkl, a pak znovu a znovu.
Ta chladná lahoda, a ta osvěžující chuť, óóó.
Sotva si otřel rty od pěny, zavdal si mocně zase...

6 názorů

Lakrov

07. 06. 2013

Dát tip

Uniklo mi pár předchozích dílů, s přelomem měsíce, ale vrátím se k nim, ať neztratím souvislost. Je-li tohle první díl, v němž je zmínka o pivu, připadá mi to jako náznak "změn ve vodnickém světě" nebo krok ke sblížení světa lidí a světa vodníků. Líbí se mi ten nevytrativší se ekologický podtext i (zde poněkud prkené) veršování, které davá té pohádce komediální nádech.