Balada pro Villona

Dajak, Janina: Ještě jednou díky moc oběma, takhle nějak si, myslím, má vypadat kritika. Moc často se s tím nesetkávám, potěšili jste mě,

hezký den,

 Marek

Janino - ale já stojím o hlubší kritiku a děkuji za ni - jen jsem si s její částí dovolil nesouhlasit.

 Dajakbol. Díky moc za tu dřinu, fakt dík,

 mějte se hezky,

 Marek

„...určitá pravidelnost se při troše trpělivosti nakonec dá vystopovat“

Janino, myslím, že pravidelnosť je v Markovej básni očividná, dbá o ňu, pre mňa je problémom druh tejto pravidelnosti: striedanie trochej – jamb – trochej – jamb – jamb – jamb – jamb – jamb – jamb – jamb. To kombinovanie dvoch metier je samoúčelná artistnosť, ktorá v uchu nerobí dobrotu. Inak sú však všetky strofy okrem poslednej vzájomne izometrické, sú metrickými kópiami, hoci ich verše napĺňajú zvolené metrum rozdielne. Rozdielne čo do počtu a rozvrhnutia prízvukovaných iktov (silných pozícií, ťažkých dôb) a v prípade jambických veršov rozdielne čo do realizácie incipitu, „nástupu“ na jamb. Ten „nástup“ v českej básni môže mať niekoľko navzájom relatívne rovnocenných  podôb. Na osi ortodoxný model – krajne liberálny model to vyzerá asi takto:

Když vidím hlavy prasečí

x Xx Xx Xxx

– nastupuje sa neprízvučným monosylabom

hněv ovšem klidu nesvědčí

X Xx Xx  Xxx

– nastupuje sa prízvučným monosylabom

prodá ho klidně, bez řečí

Xx x Xx X xx

– nastupuje sa nepárnoslabičným slovom alebo výslovnostným celkom s prízvukom na prvej slabike

Mocný chce koupit bezpečí

Xx X Xx Xxx

– nastupuje sa párnoslabičným slovom alebo výslovnostným celkom s prízvukom na prvej slabike, po ktorom nasleduje prízvučné monosylabum (nie celkom čistý, ale prijateľný spôsob [konkrétne v tomto prípade by sa o prízvučnosti slova chce možno dalo diskutovať, ja ho vnímam ako prízvučné])

s krví, co zaschla na meči

Xx x Xx X xx

– nastupuje sa párnoslabičným slovom alebo výslovnostným celkom s prízvukom na prvej slabike, po ktorom nasleduje intonačný predel a za ním neprízvučné monosylabum (zriedkavý a trochu príznakový, ale stále dobrý spôsob)

O zrovnoprávnení týchto variantov jambického verša sa v českej poézii diskutuje už dobrých dvesto rokov, posledných zhruba sto rokov však už len na amatérskej úrovni. Literárna veda proste zohľadnila básnickú prax, urobila ústupok; ale reči o daktylo-trocheji či trocheji s predrážkou mátajú v súvislosti s českým jambom ešte aj dnes. Zhusta na literárnych serveroch.

Inak drobná nesystémová odchylka od zvoleného metra (prízvukového a slabičného plánu) je v trochejskom verši

Cení se čest? Každá sketa

Xx x X Xx Xx

– prízvučné čest je na slabej pozícii (ľahkej dobe), ale nie je to nič hrozné.

Trochu horšie je to tu:

mluví se o konci světa

Xx x X xx Xx

– tu vyšiel na slabú pozíciu (ľahkú dobu) prízvuk viacslabičného výslovnostného celku, čo verš vykazuje do nemetrických vôd; no je to prízvuk predložky, ktorý sa dá preniesť na nasledujúce slovo, hoci malá násilnosť na jazyku to je.

Ešte k tej strofickej izometrii. Myslím tým to, že verše, ktoré si vzájomne zodpovedajú polohou v strofe, sú písané rovnakým metrom. Opakuje sa teda trikrát tento model:

Bližný se jen s bližným střetá,____|štvorstopový ženský trochej

prodá ho klidně, bez řečí,_______|štvorstopový mužský jamb

mluví se o konci světa,_________|štvorstopový ženský trochej

nemoci se však neléčí._________|štvorstopový mužský jamb

Mocný chce koupit bezpečí,_____|štvorstopový mužský jamb

hněv ovšem klidu nesvědčí_____|štvorstopový mužský jamb

vlkům se podá jehněčí,________|štvorstopový mužský jamb

jehně se na porážku chystá.____|štvorstopový ženský jamb

Děkuji kněžím za péči,________|štvorstopový mužský jamb

kašlu jim na svět jménem Krista._|štvorstopový ženský jamb

Tak asi toľko.

Dnes jsem to zrovna přednášel, a troufnu si říct, že to pravidelně znělo...

 Ale díky za obsáhlý rozbor,

 měj se pěkně,

 Marek

White: Díky, od tebe si toho velmi cením. Měj se :-))

Dajaku: Díky za napsání a obsáhlou kritiku, které si velmi vážím.

Problém je jenom ten, že to, co popisuješ, že se Ti nelíbí, je prostě styl mého vyjadřování, má cesta, je to můj způsob vidění světa, můj způsob sdělení. Někomu vyhovuje, jinému ne.

 Janino: Prostě villonská balada - můžeš vyznačit, co kde kulhá? Vytknout se tomuto dá leccos, ale rytmus určitě ne...

 Hezký víkend všem,

 Marek

*

Díky že držíš prapor vázaného verše

Marku, čo len Ty vidíš na tom protivnom trochejsko-jambickom rytme? Zdá sa mi to ako nešťastné ozvláštnenie veru. V slovenskej poézii si s  ním zaexperimentoval Laco Novomeský v poéme Do mesta 30 minút (1963), neskôr, ale v opačnom, jambicko-trochejskom, garde Ján Šimonovič, zase v poéme Rodáci (1986). Kým si sa inšpiroval Ty, neviem, ale zaujímalo by ma to.

Inak teleologický prístup – to je to, čím najviac trpí tvojer písanie, Tvoj básnický jazyk, často upracovaný, dušný a ťažkopádný, plný vyvetranej symboliky.: „Subjekt volí jako prostředky k dosažení cíle ty, o kterých se domnívá, že k němu vedou, nebo mohou vést“ ; „chtěnost účelu, z níž plyne i chtěnost prostředků“ (Jan Plšek). Prosto povieš vždy to, čo si si predsavzal, spôsobom, ako si si predsavzal. Žiadny životodárny pramienok iracionality nepretne Tvoje uvzaté kumštovanie (nieto ešte aby tiekol vedno s ním), žiadny intuitívny úkrok z cesty nehrozí. Nepáči sa mi to.

Diano, Sne, koloušku: Díky Vám všem, krásný podvečer :-))

 Marek

Současné.T*