Bytí

No tak, mysli, moje mysli, utiš se....

není co hledat v budoucnosti,

jen tady a teď, ve věčnosti,

jen tady a teď leží pravé štěstí.

Sladký nektar bytí v přítomnosti se rodí,

jen trošku zabolí, že ne každý to vidí,

že málokdo ví, že není kam se hnát,

že málokdo touží jen v přítomnosti spočívat.

Zahlceni podněty hledí lidé do prázdna,

království nebeské čeká na ně stále,

až se jednou rozhodnou dát světu kolem vale....

A tak nechť tato báseň všechny z nás provází,

ať všechny z nás zas zamrazí,

když vnímáme tu krásu,

s myslí plnou jasu.

Opojeni životem, s hlasitým řehotem,

vítáme vše co přichází.....a všechny splíny odchází,

vždyť ani nikdy nebyly, byli to jen luční motýli,

kteří přinesli nám poznání,

že kromě nás nám nikdo nebrání,

že kromě nás tu není nikoho.........

A tak svobodně kráčíme dál,

již není nikdo, kdo by cizí byl,

vždyť svět je jak taneční sál,

a sám život si jej vyzdobil.......

Sám život si jej vyzdobil,

a ani vteřinu nemarnil,

aby mohl se radovat,

zpívat, tančit, milovat a malovat.

Aby mohl se radovat a sám sebe stále poznávat....

Sám sebe stále poznávat, rodit se a umírat a mezi tím si povídat........

 

---