Na sklonku léta

Níže uvedenou,značně sentimentální veršovánku jsem napsal už hódně hódně dávno,připadá mi,že jsem byl ještě děcko - téda...né že bych teď nebyl,ale tenkrát to bylo ještě mnohem intenzivnější;no - možná snad dokonce jedna z prvních věcí co kdy v životě napsal...Toš tak. :-D

Léto hlavu svou k podzimu sklání Chystá paletu barev lesních strání Opět šije ten přepestrý hábit Co svojí krásou bude nás vábit Ale nám se ještě po létu stýská Je tak príma když ve vlasech víská Vlahý vánek něžnými prstíky Když kvetou růže a voní šeříky Obláčky bílé se po obloze honí Loukou zelenou běží stádo koní Píseň ptačí odevšad se line Jak voda v řece pomalu si plyne Tak sluníčko ospale a líně svítí Na kameny na lidi stromy a kvítí A my jsme v tom a to je v nás I ve chvílích kdy příjde mráz Jenže teď je tu podzim a s ním září Tak jak je psáno v kalendáři Zima?Ta počká chvilku...

---