Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nedopalky

Výběr: Jinovata, Fouckault, Print
12. 10. 2013
38
25
5808
Autor
Markéta

I. Pokoj č. 409; Nezbytná přežití

 

Jsou věci, tak nakrátko střižené
tak v dlouhém rozpražení, nahmátneš, ale nedosáhneš
ve středu pestík, střapatka, plaché neslovo
pohlcené okraji
času, jenž nepotřebuje
který nasotva nadálku, v blízkost doslechu padá
to v kameni déšť k polknutí
šaty k oblečení, boty k vyzutí
střelíš od boku okem a v dohledu stín
nakloněný opakem tebe

věci jsou, tak strašlivě jsou
zpřítomnělé
snad v tobě
nebo mimo tebe (není to jedno a totéž?)
v prstech a v hmatnících stolů
na které rozkládáš snídani, oběd, večeři
a svá stále prázdná ústa

do zubů vklínili se lidé, jak peří z obětního kohouta
kruh kolem ohně nebo snad kruhy pod očima?
v plstěném kabátě navlečené
večery
a zimničná dopoledne, co krčí se v běhu, sesouvají zevnějšky
trapné, své dojemně trapné posunky ---

když mi je list natržený větrem
co sotva dopadl a už je zemí
noční můrou přilepenou na strop
či domáčknutí mola na zdi v předsíni

ale konečně už nevědět je úleva
nepočítat pozpátku přehlédnuté řádky
zápis, který není určen pro tebe a přeci je ti vlastní
nikdy jsi opak, nic uchované v nášlapných minách
setkání, zdá se náhodných
(peří, zuby, utkvělé představy a klepy vánočních sousedek)

náhoda, vrženost, z pod paty zřetelná výška
a ty, který jsi vešel se
svou dřevěnou holí na odhánění psů

po kostnatém hřbetě dne projdeš jako poprvé
a bude to poprvé, protože také sákneš do země (už svým životem)
a nad mojí hlavou okázalé lustry
sáknou
denní světlo, vtahují jej do žárovek
a mění na barokní anděly

 

II. Exit, exil, enter


Měl bys vědět, že už tu jsem
protože nebylo žádné cesty kudy přijít
protože jsi mne nevolal
ani v přivrácení, ani v odvrácení, snad v samotě křik do sebe pečlivě
smotaný, z vrásčité figury uzel, bezcestí
konec a žádná proč, neb netřeba ničeho víc
proto tu mohu být tak dychtivě sama
každá ruka je má, i ta zrcadlově obrácená


už tě nevidím
pouze v pouliční h reklamách nacházím
tvou roztříštěnou tvář klauna
nesnáším cirkusy a nikdy jsem netoužila
bičovat světlo za to
že je zřejmé pouze v pohledu do klíčové dírky

úlevně leje
mám strach, až kapky budou opět vzlínat
směrem k nebi, do jeho mezer, do prázdnoty duše
z drobných červených korálků
až budou súfijští tanečníci vířit proti směru hodinových ručiček

budu muset objevit jiný hotel, jiné lože, převléct povlečení
a vylít hrnek s vystydlým kafem, tak jako tvoji náruč
budu muset odhadnout odjezdový čas vlaku
najít směr, kam kdysi mířila
nyní již kusá kolej, procesí vyjmuté z tvého chodidla

budu muset pustit dnešky, popelavá kuřátka, souchotinu uzavření
nedopustit, nezaspat, dovlíct
kořeny
k sirotčinci lesa, nebo svléct louky z remízků
dostonat ty ohlodané, děravé
louky a již se neptej

stonej židli, na níž sedíš
mně ponech její měkké polstrování
a nohy přisáté k fialovému sešlapanému koberci
poloprázdné hotelové restaurace

kde hledám první instinktivní gesta -
souhru osmyslněné nahodilosti s vlastní nepříčetností


25 názorů

Vivian
02. 08. 2014
Dát tip

*


Michelle B.
24. 06. 2014
Dát tip

Strašně, strašně moc tento text zbožňuju! Je to přesně ta vyjímečná věc, ke které se dá stokrát vrátit a pokaždé se nechat znovu okouzlit :-)


Markel
01. 06. 2014
Dát tip

denní světlo, vtahují jej do žároveka mění na barokní anděly  ....moc *


Marisol
16. 02. 2014
Dát tip
Libilo by se mi tam: Měl bys vedet, ze uz tu jsem Prestoze nebylo zadne cesty kudy prijit To je ale vec nazoru a tahke mala kosmeticka vec, nemeni nic na vyjimecnosti tve basne.

jolana.
11. 02. 2014
Dát tip

silné je to.. tak naléhavé - i místa, která by se mohla zdát jako "hlas svinutý do sebe" se přímo otevírají v prostor (který sám se zvnitřňuje).. skutečnost, která se děje z nutnosti a zároveň s sebou táhne stín, celé to pnutí, co vzniká..


rybkaH
11. 02. 2014
Dát tip

tisíc*..nedýchám :)


*


Jaa
26. 01. 2014
Dát tip

procesí vyjmuté z tvého chodidla...nebylo cesty kudy přijít.....nic uchované v nášlapných minách..věci zpřítomělé v hmatnících stolů na které rozkládáš ...

silné obrazy - nebo spíš vnitřně hmatový vjemy, co chytaj někde úplně uprostřed a hejbou s celým já... Díky!


tohle je prostě krásné, Markéto. nechci nic víc k tomu říct. t.


Prosecký
13. 01. 2014
Dát tip

Diagonála se mění v synklinálu. O, váháš, čím se dát...


Antoncek
10. 01. 2014
Dát tip

napíšu to prostě, ano, ten patos mne uchvátil, básnické "zveličování", jež máme tak rádi, coby ne, když to nejde říci nějak běžně, ano, jazyk se poddá a běží to, proudí, seš přikován a přes veškerou roztěkanost, povrchnost a roztříštěnost cosi tě donutí uctívat tu VŮLI dát tomu jméno.

Dokonce metafory jsou pravé, přesně měřené, hotelové on the road v Restaurantu na konci vesmíru.


Print
08. 01. 2014
Dát tip

Tohle hned tak nerozchodím...! Zem se chvěje, tudy šla poezie!*


Print
08. 01. 2014
Dát tip

Tohle hned tak nerozchodím...! Zem se chvěje, tudy šla poezie!*


Petr.II
21. 10. 2013
Dát tip

*


Fouraix
15. 10. 2013
Dát tip
"vyžaduje vůli číst" :D jo, i tak by se to dalo napsat:)

*


srozumeni
12. 10. 2013
Dát tip
***

Grafik
12. 10. 2013
Dát tip

************


a2a2a
12. 10. 2013
Dát tip

inspirativní, úplně jiná a věrná poezie. Moc se mi líbí, třebaže si vyžaduje vůli číst, tak je plná a současně dostupná vřelostí, se kterou jsi psala a ukládala každý verš v naději, že zpověď je poctivá a proto hledáš a nalezneš "Exit"


Čudla
12. 10. 2013
Dát tip

/*


egil
12. 10. 2013
Dát tip

Divišovsky zběsilé. A jako byste si v prvním textu na několika místech trochu mávaly s Jolanou: plaché neslovo (...) času, jenž nepotřebuje / který nasotva nadálku, v blízkost doslechu padá, i když nic proti ničemu: ta podobnost je samozřejmě vnějšková - jako u biologické konvergence, při níž odlišné organismy, které se adaptují na podobné prostředí (zde je to prostředí v mysli; a je vymezené podobnými otázkami - po identitě, celistvosti, úplnosti apod.), nabudou podobného habitu.

Z textu je cítit, jak ses odvázala/odpoutala a nechala se vést instinktivním jazykem. Metafyzická intuice, z níž je cítit nenucenost. Takže ano, tahle cesta je podle mě dobrá, i když bych si na tvém místě dal bacha na udržení určitého balancu. Ale celkem se držíš, a některé "metamorfózy" jsou skutečně podmanivé:

když mi je list natržený větrem / co sotva dopadl a už je zemí / noční můrou přilepenou na strop / či domáčknutí mola na zdi v předsíni

A taky oceňuji, že se texty neutvrzují v nějaké bídě, ale je v nich přítomný prvek skutečné katarze.

A ta lehce holanovská gnómičnost (výstava těžce vykoupeného poznání), kterou jsi ale svedla zapracovat a zpracovat po svém......

A tak by se dalo pokračovat a vršit otázky, ale na konci z nich pokaždé vyleze: ano, tohle není manýra, krajka, nahodilý, zbytečný text. Tahle báseň má svoje opodstatnění, svůj důvod.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru