Meruňkování

 Bylo mi nějak divně, dnes bych řekla, bylo mi nějak šoufl. Ale tenkrát, před lety, mne docela obyčejně bolelo břicho. Nohy se mi podlamovaly, cítila jsem jakousi zvláštní opilost, když jsem se ploužila k odřeným dveřím našeho domu. Bylo nabíledni, že nesním k obědu ani sousto a máma se bude divit, jak je to možné, protože já jsem jedlík a venku během dopoledne jednomu vyhládne, než bys řekl švec. Ohlédla jsem se zmučeně ke kamennému obrubníku. Byl posetý rozbitými skořápkami a já neměla sílu je odnést do koše.

   A přitom den začal ráno tak pěkně. Slunce nás šimralo do zátylků, když jsme si rozdělovali jednotlivé ulice tak, aby nedošlo k nějaké nespravedlnosti. Igelitové pytlíky a nebo jen vytahané kapsy od tepláků jsme měli nachystané na tu neobvyklou úrodu. Pecky od meruněk se povalovaly  snad všude, ležely na ulicích a čekaly jen na nás. Před polednem jsme se sešli a každý z nás byl víc než spokojený. Desítky a desítky jadérek se líhly pod velkými kameny, vydobývali  jsme je z pevných dřevěných tělíček, cpali je plnými hrstmi do úst, drtily mezi zuby tu sladkohořkou pochoutku. Ale co to?

   Postupně jsme se vytráceli s pobledlými tvářemi do svých domovů s rukama přitisknutýma k sténajícím útrobám. Ani jsme se nedomluvili, co budeme dělat odpoledne, zda se půjdeme koupat do rybníka zvaného Lihák a nebo si budeme hrát před sochou panny Marie na Honzo vstávej v kolik hodin.

   Rodiče se nás u nedělního oběda starostlivě ptali, jestli nemáme teplotu, jestli jsme se neuhnali, jestli jsme nesnědli příliš mnoho nezralého ovoce. My jsme jen kroutili hlavami, rýpali se v jídle a nechávali zbytky na talířích.

   Slunce se klonilo v západu, když jsme se přišourali k lavičkám, opatrně na ně usedali a s ochablými výrazy ve tvářích se dušovali, že už nikdy, nikdy. Říkali jsme si, že se to všechno stalo jen proto, že bylo tohle léto všude moc meruněk, levnějších než kdy jindy, moc se jim dařilo, říkala paní prodavačka v obchodě s ovocem a zeleninou. Prý jim sluníčko přálo, přálo taky jablíčkům, co jsme jim říkali letničky, přálo i třešním a malým blumám špendlíkům. Na každém dvorku byly stromy obsypány všelijakým ovocem, větve se skláněly dolů, těžké až k prasknutí. Letos se urodily i hrušky v zahrádce za vysokou zídkou. Houpaly se ve větru a vypadaly  jako malé baculaté flaštičky.