Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUstrašená
Autor
Verujenveru
Když jsme před měsícem seděli s kamarádem Márou v Hangáru na drinku, nechtěně jsme se dostali k tématu "moji bývalí". Nepříjemné a naprosto zbytečné. Tak či tak jsme se shodli, že mám neobyčejné nadání: když se mi něco nelíbí, vypařím se už mě ten dotyčný nikdy nevidí. Mára pro toto gesto dokonce vymyslel termín "Zmizení po anglicku". Asi proto, že když jsem žila v Londýně s mým tehdejším partnerem, po každé hádce jsem si sbalila kufr a zatímco byl v práci, zmizela jsem zpět do Prahy. No co, když neumí o problémech mluvit, ať si je řeší beze mně! Teď ale k tomu podstatnému. Co toto gesto značí?
Do nedávna jsem byla přesvědčena o tom, že jsem silná osobnost a nějaký idiot co si mně neváží mi nestojí ani za rozloučení. Později jsem o tom ale začala uvažovat více. Je to síla osobnosti, nebo strach z konfliktů a bolesti? Utíkám snad od nepříjemností a jsem líná problémy řešit?
Asi už jsem taková. Když něco chci, udělám vše abych to dostala. A to hned. A pokud mi něco nevyhovuje, nezabírá moje snaha a trpělivost, prostě to vzdám a jdu dál. Prostě nechci ztrácet čas něčím, co není to pravé. Je to špatně?
Pravda je, že nejsem tak silná jak se tvářím. A to i přes fakt, že o tom snažím sama sebe neustále přesvědčovat. Vlastně jsem až moc citlivá a bojím se. Tak, řekla jsem to. Jsem strašpytel! Mám strach z ublížení. Z bolesti. Z nejistoty.
Je i to důvod, proč se bojím navázat trvalý vztah? Možná ano. Protože když jsme zamilovaní, je riziko ublížení přímo úměrné vší té kráse, kterou prožíváme. Možná ještě vyšší. A ta bolest je pak nesnesitelná. Bolí to i teď, když poznávám někoho výjimečného, kdo vklouzl do mého života tak snadno jako chodidlo do lodiček od Prady. Bolí mě představa, že to jednou bude bolet. Jak se odborně říká strachu z bolesti? Odynofobie? Trpím snad fobií? Já fobie nemám. Ani z pavouků, ani z hadů. Ani z injekcí.
Ať už se bojíme čehokoliv, neměli bychom se strachem přestat bojovat. Vždy tu bude něco, co nás bude děsit, ale jen tehdy pokud se strachu postavíme, můžeme být skutečně šťastní.
4 názory
ty vole, vy tu jste uplni psychologove. lodicky od prady, s tim bez do prdele. :-)
blacksabbath
05. 07. 2014Protože když jsme zamilovaní, je riziko ublížení přímo úměrné vší té kráse, kterou prožíváme...............jjj...T