Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ustrašená

05. 07. 2014
1
4
555
Autor
Verujenveru

   Když jsme před měsícem seděli s kamarádem Márou v Hangáru na drinku, nechtěně jsme se dostali k tématu "moji bývalí". Nepříjemné a naprosto zbytečné. Tak či tak jsme se shodli, že mám neobyčejné nadání: když se mi něco nelíbí, vypařím se už mě ten dotyčný nikdy nevidí. Mára pro toto gesto dokonce vymyslel termín "Zmizení po anglicku". Asi proto, že když jsem žila v Londýně s mým tehdejším partnerem, po každé hádce jsem si sbalila kufr a zatímco byl v práci, zmizela jsem zpět do Prahy. No co, když neumí o problémech mluvit, ať si je řeší beze mně! Teď ale k tomu podstatnému. Co toto gesto značí?

   Do nedávna jsem byla přesvědčena o tom, že jsem silná osobnost a nějaký idiot co si mně neváží mi nestojí ani za rozloučení. Později jsem o tom ale začala uvažovat více. Je to síla osobnosti, nebo strach z konfliktů a bolesti? Utíkám snad od nepříjemností a jsem líná problémy řešit?
   Asi už jsem taková. Když něco chci, udělám vše abych to dostala. A to hned. A pokud mi něco nevyhovuje, nezabírá moje snaha a trpělivost, prostě to vzdám a jdu dál. Prostě nechci ztrácet čas něčím, co není to pravé. Je to špatně?
   Pravda je, že nejsem tak silná jak se tvářím. A to i přes fakt, že o tom snažím sama sebe neustále přesvědčovat. Vlastně jsem až moc citlivá a bojím se. Tak, řekla jsem to. Jsem strašpytel! Mám strach z ublížení. Z bolesti. Z nejistoty. 
   Je i to důvod, proč se bojím navázat trvalý vztah? Možná ano. Protože když jsme zamilovaní, je riziko ublížení přímo úměrné vší té kráse, kterou prožíváme. Možná ještě vyšší. A ta bolest je pak nesnesitelná. Bolí to i teď, když poznávám někoho výjimečného, kdo vklouzl do mého života tak snadno jako chodidlo do lodiček od Prady. Bolí mě představa, že to jednou bude bolet. Jak se odborně říká strachu z bolesti? Odynofobie? Trpím snad fobií? Já fobie nemám. Ani z pavouků, ani z hadů. Ani z injekcí. 
   Ať už se bojíme čehokoliv, neměli bychom se strachem přestat bojovat.  Vždy tu bude něco, co nás bude děsit, ale jen tehdy pokud se strachu postavíme, můžeme být skutečně šťastní.


4 názory

oran
05. 07. 2014
Dát tip

ty vole, vy tu jste uplni psychologove. lodicky od prady, s tim bez do prdele. :-)


Janina6
05. 07. 2014
Dát tip

Někde v polovině textu je zajímavě položená otázka (jestli to, co vypadá jako projev síly osobnosti, není ve skutečnosti projevem slabosti...) Tím by se možná stálo za to dál zabývat. Bohužel místo toho se téma rozmělní, klišuje se jak jinak než o lásce a bolesti, a závěr je narychlo přilepené „moudro“ spadlé z nebe – alespoň tedy z logiky textu určitě nevyplynulo.


hynajs
05. 07. 2014
Dát tip

hrubky, nelogismy..a snad to ani kritéria úvahy nesplňuje


Protože když jsme zamilovaní, je riziko ublížení přímo úměrné vší té kráse, kterou prožíváme...............jjj...T


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru